Charter plavby > JACHTAŘSKÝ PRŮVODCE > Karibik >>>

Karibik

Stručný průvodce Východním Karibikem

Igor Piňos

Malé Antily v Karibském moři jsou pro charterový jachting ten pravý jachtařský ideál. Podle pasátních větrů se rozdělují na severnější Leeward Islands - Závětrné ostrovy - na sever od Dominiky po Virgin Islands - a jižnější Windward Islands - Návětrné ostrovy - od Martiniku až po Trinidad a Tobago. Strávil jsem v těchto oblastech osm zimních sezón jako kapitán charterových jachet i na své vlastní lodi. Vystřídal jsem celé spektrum charterových typů od jednotrupových 39-ti stopových lodí až po největší volně pronajímané katamarany Bahia 46´. Projel jsem všechny ostrovy celého Karibského moře od Kolumbie přes Nizozemské Antily, Panenské ostrovy až po Tobago - Trinidad. Další cesty jsem uskutečnil na replice slavného designu Johna Hanny z dvacátých let minulého století - Tahiti ketch s/y Bohemia. Ale zpět k pásu ostrovů od St. Martinu po Trinidad, hlavnímu jachtařskému revíru v Karibiku.

Obecně lze rozdíly mezi jednotlivými ostrovy charakterizovat takto. Nejlepší dojem na Evropana dělají jednoznačně Nizozemské Antily. Pozor - tyto ostrovy nejsou součástí EU a nejsou ani v EURO zóně, platí tam Nizozemskoantilský gulden, na Arubě pak Arubský gulden. Ale jako všude jinde - dolarem nikde neurazíš. I na EURO si již zvykli, ale dolar je dolar. Zámořská území Francie - Gouadeloupe, Martinique a část St. Martinu - jsou velmi dobře rozvinutá a nejsou tam žádné problémy, cenová hladina trochu vyšší než v metropolitní Francii. Daleko chudší, ale také romantičtější a původnější, jsou bývalé britské kolonie - nyní samostatné státy (mimo Montserrat, který si vyvzdoroval právo zůstat korunní kolonií). Ty severnější jsou navíc periodicky drancovány ničivými hurikány, které zde podvazují jakýkoli hospodářský rozvoj. Pro nás jsou vesměs podstatně levnější.

Někdy a někde zde bývá problém vyjít s domorodci. Určité lokality tím bývaly přímo vyhlášeny (Portsmouth na Dominice, Valillabou na St. Vincentu, Soufriére na St.Lucii). Situace se dnes už výrazně vylepšila a většinou to dobře funguje. Nakonec je to třeba brát jako součást místního folkloru. Část mladé generace vybíjí svou frustraci z nedostatku životní příležitosti a jachtaře považují za samozřejmý zdroj příjmů a někde se ani nesnaží jej aspoň kamuflovat prodejem nějakých nesmyslů. Zamykání lodě a pečlivé vytažení a zajištění dinghy a přívěsného motoru na palubu na noc je samozřejmostí. Všechna okénka, kterými lze dosáhnout do kajuty, je třeba před příjezdem zavřít, nebo u nich nenechávat nic cenného v dosahu ruky. Na noc v otevřeném salonu nenechávat povalovat peněženky a drahé fotoaparáty.

Ale vycházet s těmito lidmi se dá naučit a nakonec jsme se vždycky nějak dohodli, aniž jsme se museli nechat okrádat. Dnes tam mám řadu přátel, na které se upřímně těším, až je zase znovu uvidím. Postupně jsem pochopil, že oni tu prodávají to jediné, co mohou zpeněžit - své krásné moře a slunce. Někdy nesmyslné požadavky za drobné službičky chápu jako jakousi formu rozvojové pomoci - oni jinou možnost nemají. A tak díky bohu se snaží aspoň nějak pracovat. Velmi odporně působí výroky některých „také jachtařů" o těch „černých opicích" co si mají vlézt zpátky na stromy. Je jich mezi námi takových málo ale ještě se najdou. Mě se osvědčil se zavedený systém stálých myfriendů ve všech základních kotvištích. Jejich kolegové to respektují. Hvězdou mezi nimi je v Soufriére na St. Lucii legendární přítel českých a slovenských jachtařů Francis. Něco jim zaplatit musíte, ale budete mít klid a bezpečí a oni vás tolik neokradou. Zařídí případné výlety do vnitrozemí, na sopky, do pralesa, nebo vás večer odvezou do baru a v noci zase zpět, popřípadě pohlídají váš dinghy. Někteří se výborně vyznají v potápění (především Francis) a zavezou vás svým člunem za rozumnou cenu do prvotřídních lokalit. Od jiných člunařů zásadně nekupujte žádný proviant nebo led, je to mnohonásobně dražší než na břehu. A pozor na to, jak vám svými loďkami otloukají bělostné boky vaší jachty! Vždy mějte proto venku dost fendrů, zvláště na zádi. Při cestě na břeh vždy použijte ocelové lanko a zámek na váš člun. Jediné místo, kde se dá bezpečně upevnit je zamčený přívěsný motor, pevně dotažený na zrcadle.

Jeden typický příklad. Ve Valillabou na St. Vincentu se nenechejte nalákat na výlet k vodopádu! Není to ten, co je na krásném plakátě v místní restauraci, ale kus starého betonového náhonu ze zaniklého lihovaru či co to tady bývalo. Nejedete tam taxíkem do hor ale je to asi tak osm set metrů pěšky do kopce po silnici. Místní povaleči vám nabídnou I take you to the waterfall ! za pouhých 10 USD, což od vás namístě vyberou a - jde se! Také jsme tak kdysi při první návštěvě nalítli a chystali se na půldenní výlet. Penízky už měl rasismem utiskovaný filuta bezpečně v kapse. Jiný, který nám uvázal lano na břeh, nám nabídl, že nám doveze chléb a led. Přivezl asi za čtyři hodiny dvě nevelké buchty a poloroztálý kousek ledu tak z jednoho kastrolu. Ráno při odjezdu po nás požadoval 160 EC (více jak 60 USD) za tento nákup a své služby, které charakterizoval slovy, že pro nás pracoval celý den (správná cena za uvázání lodě je asi 10 – 15 EC). Po neúspěšném vyjednávání jsem si vychutnal mnohonásobně karibskou výslovnost výmluvného výrazu „fucken", kterýmžto přirovnáním jsem byl oceněn já, moje posádka, moje země, všichni bílí kapitalisté a jachtaři obecně atd.

Meteorologické podmínky

Na Návětrných ostrovech se liší od severnějších Závětrných vlivem pasátních větrů - trade winds. Pasát tu vane silou 4-6 Bf, ze směru NNE - NE - E, stále po celou sezónu od října do července, ve dne i v noci. Je spolehlivý jako jízdní řád za první republiky. Proto celá cesta z Martinique na jih probíhá na zadoboční vítr a zpět na předoboční - prostě to nejkrásnější plachtění jaké si kdo může přát. Celé dny nevíme co je to ré. Proud osvěžujícího vlhkého vzduchu vám v noci dovolí příjemně spát, stabilizuje teplotu trvale mezi 28-30 stupni a občas v noci přinese krátký prudký tropický liják, který odsolí lanoví a palubu. Dívky v tom vzduchu mají hebkou pleť a přestávají používat krémy. V letním období od července do října prší podstatně vydatněji a tehdy se kotviště a moře téměř vyprázdní. Nastává období hurikánů. Hurikány jsou paradoxně (podle jména) metlou Závětrných ostrovů a pak Velkých Antil a jihu USA. Na Dominice v Portsmouth najdete rezivět i několikatisícitunové obchodní lodě, vyhozené na břeh téměř až na hlavní ulici. Naštěstí, i když se rozhodnete najmout si loď v létě (například protože je to až o dvě třetiny levnější), čím dále na jih, tím méně nebezpečí vám hrozí. Pravidelná trasa těchto tropických otáčivých bouří vede dále na sever. Můžete sice potkat nějaké tropické deprese, ale pravý hurikán měli například na Grenadě dlouho naposledy před padesáti léty. Ale pak přišel v září 2004 Ivan, který si vše vynahradil.. Občas, v zimě výjimečně, na vás spadne z tmavého dešťového mraku krátká ale nepříjemná „sqall". Mrak je ale vidět dostatečně dlouho předem a na zkrácení plachet bývá čas. Přirozených úkrytů - tzv. hurricane holes - není na jihu mnoho a jsou asi den plavby od sebe. Jsou to na Martiniku Le Marin, na st. Lucii Rodney Bay, Marigot Bay a Blue Lagoon na jihu st.Vincentu, mangrovníková laguna v Tyrrel Bay na Carriacou a St.George a Port Edmond na Grenadě. V případě potřeby bývají ale tyto úkryty velmi rychle beznadějně přeplněné a jejich ochrana nebývá až na výjimky nikdy stoprocentní. Nebezpečí totiž nehrozí jenom od vln a větru přímo ale také od okolní zástavby, porostů a dalších lodí. Proto je nutné sledovat zvlášť pečlivě v této době předpověď počasí. Vydává se pro oblasti Leeward a Windward Islands zvlášť. Získáte ji buďto standardními způsoby - VHF nebo krátké vlny SSB, nebo v nečetných marínách (Le Marin na Martiniku, Rodney Bay a Marigot Bay na St. Lucii, Blue Lagoon na St.Vincentu, Union Island Yacht Club Anchorage v Grenadinách a St.George na Grenadě, popřípadě najít na Internetu v některém z hotelů nebo kaváren. Je také nezbytné sledovat po dvou hodinách vývoj tlaku vzduchu.

Od roku 2003 tady všude kromě Trinidadu a Tobaga fungují naše mobily, zejména O2, T -mobile je na tom hůře a pozor – kdo nemá aktivovaný Eurotarif u T- mobile bude nepříjemně překvapen v eurozóně, kde tento tarif platí (volání jako z Francie). Vodafone je na tom s roamingem stále dost špatně. Na jednu stranu je hladké spojení škoda, protože kontakt s domovem ruší dřívější pohodu na lodi, na druhé straně Vám může kdokoli doma plynule sledovat počasí na internetu a podávat přes SMS stále zprávy. Samozřejmě si můžete také zavolat na místní meteorologické služby pro předpověď. Telefonní karty Cable & Wireless platí všude mimo francouzských a holandských území. Při telefonování z budky platí rozličné volací kódy pro mezinárodní přístup. Někdy je nezbytné mít kartu s vyšším počtem jednotek, malá karta je někdy zinkasována než se naváže spojení. Jinak se všeobecně doporučuje domů ty dva tři týdny raději nevolat, stejně se člověk jenom naštve a nic tam neovlivní. Žádné zprávy - dobré zprávy je staré námořnické heslo.

Praktické poznámky

Peníze

Na všech samostatných ostrovních státech vyjma Trinidadu-Tobaga a Barbadosu platí společná měna EC$ - East Carribian Dollar (XCD). Jeho hodnota je fixována v poměru 2,62 EC za jeden USD. Pozor všude když se mluví v dolarech, myslí se tím EC, ale je lepší se vždycky zeptat, zda je to v „ísí“ nebo v „jůes“. Téměř všude berou na přímou platbu kreditní karty jak VISA tak MASTER (jen klasické, málo kde Elektron) ale bankomaty naše karty akceptují jenom na St. Lucii, občas na St. Vincentu a pak až na Tobagu! V bance ovšem cash advance dostanete, ale obvykle za cenu dlouhé fronty (pas je nezbytností) a zavírají často už v 13 hod, jen v pátek mají déle. Nicméně US dollar je všude přijímán - zpět ale dostanete většinou jen EC a zásadně v kurzu 2,5. Občas ve větších centrech berou už i EURa. Ty platí na francouzských územích, která jsou také součástí EU jako zámořské departementy - tedy Francie. Na Trinidadu a Tobagu mají své TT Dollars, na Barbadosu Barbadosské dolary. Obecně cenová hladina od Grenadin směrem na jih klesá. Nejlevněji je na Tobagu - Trinidadu ale nápoje jsou nejlevnější na Carriacou.

Přílet na Martinik

Nejpravděpodobněji bude vaše cesta začínat na Martinique - v maríně Le Marin, kde má základnu naprostá většina charterových společností a je tam nejsnadnější letecké spojení. Navíc zde není třeba víz, zatímco přiletíte-li na jiný - samostatný ostrov, mohou s tím být i potíže. Často za to mohli Češi – i jachtaři – kteří nechtěli dát vydělat místním a provozovali tam na černo ze svých černých charterů také pozemní autodopravu na výlety s průvodcovskou službou. Vízum se většinou dalo ukecat, ale nelze se na to spolehnout. Ruka s razítkem je všemocná. Obstarání víza na tyto ostrovy zprostředkuje britský konzulát v Praze - trvá to 6 týdnů a stojí to 1200 Kč. Pokud ale připlujete jachtou, povolení ke vstupu vydává na místě bez problému immigration office. V současné době ale potřebujete víza jen na Antiguu. Nejlépe je informovat se na konzulárním oddělení MZV ČR tel. 224 182 285 nebo na jejich webu www.mzv.cz.

V Le Marin je kompletní infrastruktura - kanceláře rejdařů, půjčovny aut, jachtařské obchody, servis, spousta restaurací všech cenových kategorií, sprchy a WC, půjčovna potápěčských potřeb (včetně kompresorů!), banky a bankomaty, voda a nafta atd. atd. Z letiště FDF - Lamentin je to asi 35 km a cesta taxíkem by neměla být dražší než cca 50 EUR ! Občasné pokusy předestřít nějakou dodatečnou taxu nemohou našince, zoceleného věčným bojem s pražskými taxikářskými šejdíři, zaskočit.

Doporučuji našim klientům objednat transfer předem, přijede mikrobusem náš přítel Monsieur Max, bude vás očekávat hned u východu z tranzitu v hale a doveze Vás až k lodi. Na zpáteční cestě se vyplatí najmout si vlastní auto. Cena je jen mírně vyšší než zaplatíte za taxi. Loď musíte vyklidit již v 0900 ráno a vaše letadlo odlétá vždy až večer. Máte tedy celý den čas a je škoda jej promarnit a nepoznat sever nebo východ ostrova. „Check in“ na letišti můžete absolvovat již od rána a pak jen s příruční taštičkou navštívit Fort de France nebo na severu původní hlavní město ostrova St.Pierre a rezervaci s deštným pralesem na svazích vulkánu, který toto dříve hlavní město na počátku 20. století zcela zničil. Můžete také absolvovat exkurzi v některé z rumových destilerií (jen všední den) nebo se koupat na krásném poloostrově Caravelle na atlantickém pobřeží.

Nákupy

Na plavbu na Martiniku moc velké nákupy nedělejte - spíš jen takové ty dobroty, které nabízí jenom Francie - například víno, sýr, uzeniny apod., které dále už nebudou. Pitnou vodu a další nezbytnosti tak na dva dny. Bageta nevydrží také déle jak ty dva dny. Na jihu na vás čeká místo chleba už jen polosladká anglická buchta toho jména nehodná, nebo toastový chléb, který více vydrží a dá se v troubě dobře opéci. Karibský základní nápoj - rum - bych také odložil až dále na jih. Martinický rum je pro neznalého nezvyklý, poněkud ostrý a výrazně aromatický - na dalších ostrovech je pro začátečníky lepší - zlatý barbadoský, bílý panamský Cortéz, nebo tmavý 9 let starý Aňejo - Metuzalem ze Santiaga de Cuba a bezpočet dalších - a za poloviční ceny. Ve spojení s výběrem ovocných džusů, kolou, limetkami a ledem poskytuje rum nekonečné množství variací osvěžujících karibských tropických koktejlů. Některé pivo je slušné jako Martinický Loraine, Carib z Trinidadu, ze St. Lucie Piton, i Guiness vařený na Granadě, zato St.Vincentský Hairun a Dominický Kubila nestojí za nic.

Plánování trasy

Při plánování trasy na dva nebo tři týdny se mi vždy osvědčila taktika rychle odjet co nejdále na jih a pak se postupně v klidu vracet. St. Lucie a zvláště Grenadiny jsou obecně dražší. Proto hlavní nákup dělám vždy v Tyrrel Bay na Carriacou, což je první ostrov z Grenadin patřící už ke Grenadě. Zde je náhle zcela jiné, přívětivé obyvatelstvo, pohostinné bary a dobře zásobené obchody a vynikající ceny. Další nákup je možný v St. George na Grenadě, kde nedaleko maríny stojí obří supermarket Foodland ve kterém mají všechno, lze zaplatit přímo kreditní kartou a ještě s vámi pošlou chlapce, abyste si mohli nákup odvézt ve vozíku a nemuseli se s ním vláčet zpátky. Pokud se vydáte až na Tobago a Trinidad je nejlépe maximum nákupu ponechat sem, je zde ještě levněji - s výjimkou rumu. Obdobně lacino je na Barbadosu, ale návštěva tohoto ostrova nestojí za 36 hodin křižování v ostrém protivětru - jeho přírodní krásy daleko pokulhávají za ostatními. Pokud jej někdo chce za každou cenu vidět, pak je výhodnější zajet tam rovnou z Martiniku, pokračovat na Tobago a pak se vracet přes Grenadu.

Nafta a voda

Naftu i vodu dostanete v pohodlí v Rodney Bay, s rizikem mrtvé vlny v Soufriére, Admiralty Bay na Bequii a v Ottley Hall na St. Vincentu (nejlevnější), v Blue Lagoon tamtéž, dále na Petite Martinique naproti Union Islandu v Grenadinách a v St.George na Grenadě ve starší maríně blíže vjezdu. Vzhledem ke spolehlivým pasátům jí nebudete mnoho potřebovat… Kromě manévrování na kotvištích a kličkování v úzkých složitých průjezdech mezi korálovými útesy kolem Tobago Cays a Carriacou budete na motor jen unikat z větrného stínu na karibské straně velkých a vysokých ostrovů. Voda na nábřeží je k disposici tamtéž a kromě toho na Unionu v Clifton Harbour. Jinde je třeba naftu dovážet v kanystrech od pumpy. Pro hospodaření vodou bývá nutné přesvědčit dámy, že ani jim ani jejich ratolestem slaná voda nerozežírá pleť a že se vskutku nemusí odsolit palubní sprchou po každém namočení. Pak je zásoba vody rychle pryč a není kde dobrat…

Restaurace a bary

Na celém souostroví najdete samozřejmě množství občerstvovacích základen od luxusních restaurací až po malé domorodé bary z prken a barelů. Nebojte se ani těch nejprostších, často právě tam najdete pravé kulinární poklady kreolské kuchyně. Cenová hladina je někdy až neuvěřitelně příznivá - jindy právě naopak. Ve větších jachtařských centrech je zvykem, že pokud skipper přijde s celou posádkou, má večeři zadarmo, na Union Islandu vám ještě zdarma poskytnou místo u kotvící bóje a vodní taxi vás odveze na břeh a zpět. Lambis bar tamtéž má i vlastní molíčko pro tři lodě, ze kterého to máte asi 5 kroků přímo k barovému pultu. Běda ovšem, když si pak dáte večeři u konkurence a ne v Lambis! Vrcholným zážitkem je návštěva kotvišť u Two Pitons - nejkrásnějšího koutu široko daleko. Na jihu St.Lucie jednu zátoku pod Soufriére se tyčí přímo z moře k nebi dva strmé sopečné kužele, tvarem podobné známé homoli cukru v Riu de Janeiru. Mezi nimi je uzavřena překrásná zátoka Jalousie s pláží, kokosovými palmami a temně zeleným deštným pralesem, který začíná hned za tím. Z květin před vašima očima sají kolibříci, zářící barvami ve slunečním světle jak vzácný klenot, po pláži pobíhají píseční krabi. Nedaleko jsou korálová pole a podvodní stěny, které nadchnou i nejnáročnější potápěče. V noci se nad hřebenem hor objevuje měsíc a stříbrným svitem ozáří vlhkem se lesknoucí stíny palmových listů. Z pralesa se ozývají hlasy neznámých živočichů, křik papoušků a šumění větrem rozechvělých palem. Na jihu nízko nad obzorem se objevuje před svítáním Jižní kříž. Ve vlhkém čerstvém vzduchu se vznáší nenapodobitelná těžká vůně tropických končin. Tato vzpomínka vám už nikdy nesejde z mysli. Mezi palmami za malým přístavištěm pro čluny postavil svou světově proslulou restauraci a bar Café Beau Sir Christofer Tennant lord Glenconner. Tento muž kdysi koupil ostrov Moustique a první dům, který zde postavil, věnoval britské princezně Margaretě jako svatební dar. Jeho Lordstvo bylo natolik urozené, že Její Královská Výsost mohla dar s klidem přijmout. Rázem z Moustique byl superatraktivní kus světa pro mondénní společnost. Zakoupily se tam snad všechny významné celebrity šedesátých a sedmdesátých let. Má tam haciendu Lis Taylor, Raquel Welsch, Mike Jager a další takoví. Není divu, že vám poradím, abyste tam nejezdili. Je tam extrémně draho, asfaltové silnice s elektromobily a vysoké živé ploty s nápisy soukromý pozemek, vstup zakázán s gorilami u každé brány. Prostě zábava jako v Hollywoodu na dlažbě.

Sandy Island – Grenadines, stav před hurikánem Ivan

I našeho lorda ti snobi brzy přestali bavit, s hezkým ziskem prodal své pozemky a odstěhoval se mezi dva Pitony. S velikou citlivostí nechal postavit do přírody zasazený karibský bar a restaurant. Za časů jeho slávy tu nebývalo levně ale také ne nezřízeně draho. Karibské speciality se připravovaly na špičkové úrovni. Sedělo se pod stříškami z palmových listů v malých dřevěných boxech na kůlech nad mořem. Langusty se opékaly nad žhavými uhlíky a barman míchával skvělé tropické koktejly. Každou středu se pořádal Karibský večer s místní Steelband hudbou, která hrálo se to pravé reggee, tančilo se a černí akrobati předváděli své neuvěřitelné kousky pod hořící tyčí a podobně. Do svých vystoupení vtahovali dámy z obecenstva, které z toho byly úplně vedle, žertovně pištěly a volaly „óó!“ a „no néé“, nebo častěji „wow !"

Jeho lordstvo, oblečené vždy do tradičního volného indického hedvábného oděvu s vysokým bílým kloboukem procházelo barem, osobně uvítalo a pohovořilo s každou posádkou u stolu a představilo ji pak nahlas ostatním. Když jsem zde byl kdysi poprvé, spokojeně Sir Christofer konstatoval, že jsme první posádka z Čech, která kdy zavítala do jeho podniku. Soustrastně nás politoval, že jsme prožili tolik let pod komunistickým útlakem, on sám že utíkal v padesátých letech z Anglie před socialismem (!) a to že byla nějaká hrůza, tak co teprve u nás. Od té doby si lord už pamatoval naši vlajku i mé jméno, kterým mě už pokaždé radostně vítal s novou posádkou - inu čím výš kdo stojí, tím méně má zapotřebí si na něco hrát. Drama nastalo před pár lety, kdy se přihnal až hurikán Lenny a půlku restaurace si odnesl. Ale všechno jednou začíná a jednou končí. Sir Christofer už byl moc starý pán, v lednu 2010 byl ještě naživu ale podnik prodal místním podnikatelům a odstěhoval se nahoru na kopec do svého bungalovu. „Locals“ podnik rychle přivedli na buben a dnes je zavřený, možná už navždy. Také sousední Hilton skomírá v místních rukou a tak je skoro lepší vyvázat se na bóji o zátoku blíže městu pod malým Pitonem. Velký život Jeho Lordstva skočil v listopadu 2011, pohřeb prý byl velkolepý. Rozloučit se přišla půlka ostrova s místními kapelami, mezitím domorodým mumrajem se pohybovaly šlechtické špičky celé staré Evropy. Odešla legenda, na kterou budou všichni dlouho vzpomínat.

Přejímka a první kroky na lodi

Tak tedy jste šťastně rozhýbali ztuhlé údy po dlouhém únavném letu. Air France dnes provozuje o něco pohodlnější B 777, Corsair a Aer Caraibe stále Jumbo Jet B747, což je nejnepříjemnější letadlo na světě. Dorazili jste do maríny a našli svou charterovou společnost. Pokud jste přiletěli dřívějším spojem, dostali-li jste se do maríny z prvního letadla tak kolem čtvrté, můžete začít přebírat. Pokud pozdějším, dorazíte až za tmy a vaše kancelář je zavřená. Z posledního letu se dostanete do Le Marin před půlnocí a stihnete tak tak ještě sklenku v jednom z mnoha okolních podniků. Najdete svou loď u mola, které má příslušná společnost vyhrazeno, většinou nevíte její jméno, ale typ ano. Pokud si objednáte transfer, monsieur Max Vás dovede až na místo. Na zádi bývá cedulka se jménem hlavního zákazníka - charterera nebo se jménem agentury, která vám charter zprostředkovala. Můžete se ubytovat, lodě se zde nezamykají a předání lodi - check in - proběhne nazítří. Večer se dá příjemně strávit v některé z těch mnoha hospůdek v okolí, ale brzy vás sklátí ospalost, protože ještě nejste zvyklí na časový posun, který činí proti našemu pásmu v zimě 5 hodin. Budete proto po celé dva týdny relativně brzy usínat a ráno budete všichni před šestou vzhůru na palubě. Den je v těchto šířkách celoročně krátký, zhruba od šesti do šesti. Bóje svítí jen občas a někde. Pokud na moři zatmíte je lepší na kotviště, které zcela bezpečně neznáte, za tmy nezajíždět a raději si něco najet celonoční plavbou a den využít k zábavám. Většina společností ovšem má přímo ve smlouvě zákaz noční plavby nebo podmínku předběžného souhlasu base managera.

Větších charterových společností je na Martiniku několik. Jsou to mezinárodní známé firmy jako Kiriacoulis, VPM, Dream a podobné, kromě toho se zde pohybuje řada menších firem lokálního významu a také několik samostatných amatérů. Doporučuji vybrat si zavedenou větší firmu - našeho pohledu samozřejmě Kiriacoulis a ty další co jsem jmenoval, máme s nimi nejlepší zkušenosti. U Kiriacoulisů je výhodou je že netrvají na charteru sobota - sobota ani na celých týdnech. Můžete začínat a končit kdykoli a pronajímat loď na libovolný počet dnů, tak jak se vám to hodí podle dovolené a letenek. Další výhody poznáte při nalodění, když z bohatě zásobeného skladu pružně dodají cokoliv si vyžádáte, doplní mapy, příručky a vlajky podle vybrané trasy, zkopírují vám seznamy posádky a jiné dokumenty. Samozřejmě, že vše proběhne snadněji, když pár dnů předem pošlete naším prostřednictvím na základnu svoje požadavky. Pokud jste pohodlní a finance vás tolik netíží, lze si objednat i kompletní nákup, který vás bude při příjezdu již očekávat na palubě. Stání v maríně je zde zdarma a můžete využívat bohatého zázemí, které vám poskytuje. Nemusíte se potajmu načerno naloďovat mimo přístav na soukromou loď, předstíraje, že se nejedná o pronájem ale, že jste na návštěvě u kamaráda. Dříve nebo později takové počínání končí špatně. V současnosti je šéfem techniků u Kiriacoulisů v Le Marin náš Pavel Menšík, zvaný Myšák, který vám pomůže ve všem.

Ještě více oceníte podporu zavedeného silného rejdaře, kterého nepoloží relativně nevelká položka na případnou opravu, když se vám něco porouchá daleko od základny. A na lodi se občas něco přihodí. Kdysi nám začal kašlat hlavní motor právě v nepříjemné oblasti, ve složitém klikatém průjezdu korálovými poli na severním přístupu k Riviére Salée na Guadeloupe. Taktak jsme dorazili mezi mangrovníky do ústí této řeky - průlivu a hodili kotvu u jakéhosi rozestavěného mostu. Vzal jsem dinghy a jel asi půldruhé míle k první civilizaci. Tehdy ještě z telefonní budky jsem zavolal do centrály Kiriacoulis na Martiniku a popsal potíže a kde jsme a řekl jim číslo budky. Za deset minut mě volali zpět, že smluvní mechanik je na cestě. Než jsem doplul po řece zpátky, ze břehu na mě mával chlapík, abych ho převezl na loď. Sebou měl dodávku se spoustou nářadí a náhradních dílů. Za dvě hodiny byl hotov a my mohli v klidu pokračovat dále. Je jisté, že dále od civilizovaných francouzských území by to nebylo tak jednoduché, přesto má každá z velkých charterových společností po ostrovech síť smluvních agentů a mechaniků, kteří jsou připraveni vám pomoci. Náročná klientela, která obvykle využívá služeb tohoto rejdařství, totiž neodpouští žádné chyby a oni je nechtějí ztratit, protože jsou li spokojeni, vracejí se pak každý rok.

Přejímka lodi

Nikdy se nenechejte uspěchat. Dejte si podrobně vysvětlit všechna lodní zařízení. Zkontrolujte osobně všechen inventář. Mapy a plavební příručky na předpokládanou trasu. Dále už nic neseženete. Vyzkoušejte startování a chod všech motorů a vytéká- li chladící voda. Zařaďte krátce vpřed i vzad a sledujte, zda vrtule zabírá. Nechte si ukázat, kde se odvzdušňuje palivový systém hlavního motoru, kde se kontroluje olej a sekundární chladicí okruh, napětí klínového řemenu, dále kde jsou baterie a v jakém jsou stavu (stávající napětí naprázdno a pod standardní zátěží), funguje-li dobíjení, jak jsou baterie zapojeny, zda lednice (event. mraznice) běží, když je vypnutý motor ale zapomenete vypnout motorovou baterii (u starších lodí). U některých starších lodí (Bénéteau Océanis) je kompresor poháněn mechanicky přímo od motoru. Moderní lodě již mají systém elektronického oddělení motorové a servisní baterie, ale neplatí to vždy! Nechejte si vysvětlit funkci lednic, zvláště u moderních účinných typů - například s vnějším chlazením mořskou vodou na katamaranech. Identifikujte všechny vypínače, funkci pojistek, umístění a funkci hlavní pojistky a vypínače a pojistky kotevního vrátku, také způsob havarijního startování při vybité baterii jednoho motoru u katamaranů. Dále funkci čerpadel vody, stokových čerpadel, pump na WC. Zkontrolujte všechny stoky, zda jsou suché. Najdete-li stopy lodního hmyzu (karaluků) což je v Karibe běžné, vyžádejte si feromonové pastičky. V motorové stoce hledejte stopy unikání maziva nebo paliva, netěsnost ucpávky. Zkontrolujte uložení a počet záchranných vest, kurtů (harnesů), signálních raket, hasicích přístrojů, uložení a stav lékárničky a záchranného voru. Nechte si ukázat nářadí a předepsané náhradní díly - zejména klínový řemen (!), filtry a impeller - kolečko do čerpadla chlazení motoru.

Prohlédněte si nafouknutou dinghy a její příslušenství (úchyty, očka, havlenky). Zkontrolujte plynové bomby, stav paliva a sladké vody. V každém případě při vyplutí vše nechejte doplnit na full a to včetně záložních kanystrů a benzín s olejem pro přívěsný motor, nezapomeňte na propeller a jeho střihovou pojistku. Zkuste funkci VHF radiostanice krátkým zavoláním do kanceláře. Podívejte se, zda funguje ruční svítilna a zda do ní máte náhradní baterie. Na některých lodích v Karibiku není zásuvka 12 V na formát autozapalovače, ale na požádání vám tuto zásuvku dodají a vyvedou z přístrojové desky. Nechejte si předvést základní ovládání GPS. Nestyďte se opakovaně ptát, dělat machra se nevyplácí.

Na palubě prověřte chod kormidelního kola a funkci autopilota. Chtějte vidět havarijní kormidelní páku, místo kam se nasazuje, dále havarijní (ruční) stokovou pumpu a případnou rukověť k ní. Rozsviťte všechna navigační světla a zkontrolujte je, včetně nočního osvětlení kompasu (!). Vyzkoušejte chod kotevního vrátku, ujistěte se, že konec kotevního řetězu je řádně upevněn na místě k tomu určeném. Nechte si ukázat druhou kotvu a umístěte ji tak, aby byla po ruce, v některých místech ji budete potřebovat. Podívejte se na úvazná lana. Prohlédněte si pečlivě lodní trup a zapište každou odřeninu do protokolu. Podívejte se zevnitř větracích otvorů. Ověřte si, zda jdou kryty plnicích hrdel paliva a vody otevřít a jaký je systém plnění vody do více tanků, stejně tak jako přepínání odběru z tanku na tank (na každé lodi je to jinak). Vždy vytáhněte plachty, zapište jejich opotřebení a eventuelní předchozí opravy. Prověřte funkci navíjecích mechanizmů a plynulý chod všeho pohyblivého lanoví. Navíjecí hlavní plachta musí jít ze stěžně hladce jen pouhým tahem za spodní lík ! Nechte si vysvětlit který je výtah hlavní plachty a kosatky, abyste měli možnost v případě poruchy rolovacího zařízení (např. prasknutí lana) plachty spustit.

Pokud jste zvolili seriozní charterovou společnost, zřejmě vše bude v naprostém pořádku. Čistota lodí je příkladná. Přesto, že ji odevzdáte vzorně uklizenou, vždy se po vás znovu vše uklidí i nádobí se přemyje atd. Obecně - odevzdání lodí v Karibiku je benevolentnější, než v Evropě, zejména u Chorvatů. Předpokládá se zde již určitá samozřejmá úroveň klientely.

lucia
Soufriére, St. Lucia, myfriendi - "uvítací výbor"

Doporučený itinerář na dvoutýdenní cestu na jih

pro náročné jachtaře, nejméně tři celonoční plavby

Nyní máme vše hotovo, natankováno, uklizeno. Jsme celně odbaveni a máme všechny dokumenty na lodi. Volné předměty jsou tzv. zamocovány, tj. zabezpečeny proti pohybu. Všechna okna a hatches jsou uzavřeny - nezapomínat u katamaranů na spodní průlezy v koupelnách. Vyplouváme! Pozor - jsme v zóně IALA B čili RRR - Red Right Return, červená při návratu vpravo. Ale ještě pozor! Vrcholové znaky či tvary bójí jsou směrově stejné jako v zóně A, čili na červené je zde konus na zelené válec či čtverec! Proti nízkému slunci, vyplouváte-li z Le Marin později odpoledne, se barva často nedá rozeznat a vrcholové znaky jsou to jediné, co vás vede. Nedejte se zmást tím, že si někdo krátí cestu od předposlední bóje přímo na jih a poslušně sledujte vybójkovanou dráhu. V blízkosti Martiniku si dávejte zvláštní pozor (ale i jinde) na malé, špatně rozeznatelné bójky rybářů nesoucí udice nebo pasti na langusty. Dělají je často z průhledných plastikových lahví od vody, aby byly ještě nenápadnější. Odměna za nepozornost je namotané lano na vrtuli. Když otočíte poslední zelenou bóji u malé mělčiny při výjezdu z Cul de Sac Le Marin, vytáhnete plachty, motor necháte běžet na volnoběh aby jste dobili baterie a vychladili lednice.

St.Lucia

Vítr se opře do plachet a loď se rozběhne. Za chvíli se vás zmocní táhlé oceánské vlny průlivu St.Lucia a začíná Vaše Cesta. Martinik rychle mizí za zádí. Za první den je dobré si zvyknout na loď a sehrát posádku. Ideální je dojet ten den do kotviště v Soufriére. Je to malebné město a večer vás Francis odveze někam do malebné hospůdky. Pro náročnější doporučuji buď Hummingbirds nebo ještě úžasnější Ladara Resort – restaurant Dasheene v sedle mezi oběma Pitony. Pokud nespěcháte, je možné druhý den objednat výlet do kráteru stejnojmenné sopky a pak do místní překrásné botanické zahrady, k vodopádu, kde se koupávala císařovna Josefina Bonaparte, původem kreolka z Martinique. Odpoledne je ideální vyrazit na noční plavbu po karibské straně, která vás za ranního úsvitu přivede k ostrovu Carriacou. Můžete hned po ránu odbočit a zakotvit na krásném neobydleném Sandy Island. Přes den je tam v sezóně někdy plno, hlavně když naproti zakotví nějaký cruisser a jeho čluny tam vychrlí tlupu turistů, kteří zaplaví ostrůvek. Bývalo tam až snově krásně. Ostrůvek proslavila i známá rumová scéna z Pirátů z Karibiku. Na severní straně byl korálový reef, podmořský národní park, ideální místo pro šnorchlování i když jej hurikán Lenny trochu pocuchal. Ivan to ale dokončil. Háj kokosových palem zmizel. Později se dá přejet do Tyrrel Bay, nakoupit zásoby a posedět v některé z pohostinných hospůdek. Zde se dá i přespat, nebo se dá odplout k některému z romantických opuštěných kotvišť na pustých ostrůvcích mezi Carriacou a Grenadou.

Pokud máte dost času nebo se vaší partě (popřípadě její krásnější části) nezajídá delší pobyt na moři, pak je velkou chybou vynechat Tobago. Můžete proplout hned průlivem mezi St. Lucia a St. Vincentem a zamířit přímo na Tobago. Plavba vám podle typu lodě zabere takových 30 hodin. Dále na jih se vítr pravidelně stáčí více k E a proto plavba z Carriacou nebo Rond Islandu může být ostřeji proti větru.

Tobago

Tobago je ve své východní části snad nejkrásnější z ostrovů s neobyčejně milými a příjemnými lidmi. Tedy s výjimkou celníků. Stojí zato jej obeplout ze severu až za Paradise Bird Island. Skvrnou na jeho kladech je otřesná byrokracie při odbavení. Tyto úřady jsou vesměs v rukou Indů, a kdo kdy byl v Indii a zažil tamní úředníky, tomu není třeba něco dodávat. Nicméně zde se nedoporučuje odbavu opomenout, následky nestojí za to. O jedné vychytralé české posádce podali hlášení až na Union Island, kde je zadrželi a pokuta se rozhodně nevyplatila. V posledních dvou letech byla ale otevřena i celnice v Charlottenville v Man o´War Bay, kde vše probíhá podstatně přijatelněji - nejsou tu Indové.
Navigace do Scarborough na jihu ostrova - port of entry - vyžaduje napoprvé pečlivě sledovat boje, na břehu si najít leading marks a na konci zajet vpravo do malé zátočky před úřadovnou Coast Gard. Nejdříve je třeba navštívit Immigration Office, který sídlí v prvním patře v hale osobního lodního terminálu. Když vytrváte a nedáte se odehnat napřed zpět na celníky, kteří by vás stejně poslali zpátky, vyplníte stohy různobarevných formulářů a dobře to dopadne, máte nejhorší za sebou. Vyplatí se předem poslat faxem crew list na Immigration Office do Port of Spain a kopii si schovat. Pokud narazíte na černocha, ti jsou relativně příjemnější. Nesmí ale zrovna dávat v televizi kriketový zápas. Celnice je hned vlevo na rohu hlavní třídy a blátivé cesty, kterou přijdete od přístavu. Pak už lze vyrazit do městečka, večery jsou zde půvabné a bují veselá zábava. Druhého dne se dá z jihu obeplouvat ostrov, nespěchat. Nejkrásnější je východní pasáž s romantickými malými zátokami. Rozhodně nevynechat malý ostrůvek na východním cípu s přírodní reservací Bird Paradise Island. Po obeplutí úchvatné scenerie východního mysu se dá zakotvit například v Man o´War Bay, odkud se dají podnikat jak výlety po souši do pralesů, tak výlety lodí na nepřeberné množství potápěčských a rybářských lokalit, které se střídají po celém severním pobřeží jedna zátoka za druhou. Jejich romantické názvy, jako Pirate´s Bay, Bloody Bay, Englishman´s Bay, Man O´War Bay apod. připomínají tajemnou minulost ostrova. Fascinující jsou scény z rybolovu, kdy celá vesnice za úsvitu pracuje na vytažení společně položené sítě. Na některých kotvištích, zvláště Man O´War Bay je trochu problém s hloubkou, dno se náhle zvedá až příliš blízko pláže a z východní strany jste zase omezeni korálovým polem, na němž se kotvit nesmí. Je třeba proto počítat s hloubkou kolem 15 m a řetěz raději navázat ještě lanem. Odbava na odjezd se může vyřídit taxíkem ve Scarorough, zatímco loď je zakotvena v Porthmouth na severu ostrova. Nejnověji se můžete i přihlásit i odhlásit přímo v Charlottenville, ale někdy se stane, že vás pošlou stejně do hlavního města.

Grenada a Grenadiny

A pak už zase pomalu na sever. Plavba na Grenadu je pohodlná, opět na zadoboční vítr. V noci je třeba dávat pozor na křižující lodě, které plují na Trinidad a do Venezuely a zpět. S výhodou se dá zakotvit v nejvýchodnějším přístavu – zátoce na jihu Grenady Port St. David. Cesta do hlavního města taxíkem není drahá a jste tam hned. Je to kotviště vzdušné a příjemné a plavba podél východního pobřeží zpět na sever je příjemná. Ale hlavní město má také svá kouzla. Vjezd do St. George je poněkud komplikovaný, ale dobře vyznačený bójemi a dvojími leading marks - náběžníky na břehu. Je třeba je jen pečlivě v dalekohledu identifikovat mezi lépe natřenými nápadnějšími okolními domky. Podél obchodního přístavu pak těsně točíme do zátoky vpravo. Bývalý jachtklub vpravo za vjezdem do zátoky už neexistuje. Po hurikánu Ivan tady vybudovali nový resort a luxusní marínu. Celnice a immigration v jednom sídlí v malé kanceláři v relativně také nové minimarínce nalevo od vjezdu. Po zážitcích ze Scarborough to bude pro vás balzám na nervy. Přístav je dokonale chráněn, dá se také zadarmo zakotvit uprostřed laguny, ale někdy v něm bývá přes den dost vedro.

Grenada je čistá, bezpečná a krásná. St. George je nejhezčí město v oblasti, malebně rozložené po zelených svazích. Je zde zachovalá koloniální architektura, nad přístavem soustava tří impozantních pevností, ve městě je rušný trh a živo ve dne i večer. Dopravu zajišťuje linkové taxi - mikrobusy, které jsou velmi levné, do centra to stojí 1,5 až 2 EC$ (East Carribean Dollar). Před hurikánem jsme se nejlépe cítili v malé hospůdce hned vlevo, když se z přístavní uličky podle starého rozpadajícího se vraku zahne na hlavní třídu. Tam býval pod palmami klasický karibský bar, jako vystřižený z Hemmingwayových povídek. Na dřevěném uhlí tu na grilu ze staré plynové bomby se opékaly kousky kuřete v kreolském koření, nápoje dobře chlazené a večer se tu hrálo na všechny možné nástroje a tančilo pod barevnými žárovkami. Ale dnes už zbyla jen vzpomínka.

Na západním pobřeží Grenady prakticky není už žádné vhodné kotviště k přenocování. Je třeba doplout až na první Grenadiny, většinou na pustý ostrov Ronde, Carriacou nebo až na Union. Za klidného počasí je možno zakotvit také na Sandy Islandu při severním okrají Grenady (nesplést ze stejnojmenného ostrůvku při severním okraji Cariacou), chce to ale trochu zkušenosti s plavbou v korálech. Zážitek stojí zato. Na reefu na jižní straně bývá k vidění smluvní žralok.
Union Island je velmi příhodné útočiště. Nepřekonatelný zážitek představuje vyhlídkový let nad okolními ostrovy, který si lze objednat na letišti hned vedle přístavu. Cena bývá tak 40 USD na osobu, ale stojí to zato. Mimo jiné pro jachtaře, který může z malé výšky vidět, jakými složitými korálovými poli se vlastně proplétá. V Lambis Baru hraje každý večer místní hudba a schází se tam společnost ze všech jachet v laguně. V poslední době vyrostla okolo řada konkurenčních skoro stejně dobrých podniků a také luxusní francouzský restaurant a resortík Bougianville. Nad cestou na letiště stojí modrá prkenná bouda s pravým černošským brlohem, který později večer nabízí opravdu neopakovatelnou atmosféru. |Kdo by se snad chtěl zamilovat, tak tady se dá i tohle za dobrou cenu domluvit.

Přejezd na nedaleký Palm Island je krátká záležitost. Ještě před pár lety zde trvale kotvila česká jachta Veronika karibského vlka Oldy Mazůrka. Bohužel tragédie ve vodopádu na St. Vincentu, kde zahynul při záchraně neukázněné plavkyně ukončila jeho život tam, kde i odpočívá dnes jeho Veronika na tomtéž ostrově v loděnici Outley Hall. V kouzelné restauraci mezi palmami zde dostanete nejlepší langustu z ostrovů, pravda - zadarmo to není.

Další den se vypravíte na Tobago Cays. Pro méně zkušené jachtaře doporučuji přístup kolem severního okraje Mayereau, který je navigačně jednodušší. Přímo z Unionu se dá plout taky, ale je to dosti náročná proplétačka mezi korálovými reefy. Nejlepší je pověsit se za nějakou větší loď, která zjevně hlubší ponor než vy. Pobyt v přeplněné sice, ale nádherné laguně vás odmění. Bohužel v poslední době je to taková Zlatá ulička Grenadin. Přesto ale ji nelze vynechat. Potápění na vnější straně Hors Shoe Reefu je nezapomenutelné. Protáhnout se ve změti korálů s jachtou až na venkovní Land´s End Reef je už taková navigační jahůdka na dortu a neradím to zkoušet začátečníkům.

Plavba v korálech

Tady považuji za vhodné přidat několik poznámek. Zásada číslo jedna - do korálů se vjíždí kolem poledne se sluncem v nadhlavníku, aby se voda zrcadlila co nejméně. Kapitán naviguje a někdo jiný je za kormidlem dle jeho pokynů. GPS není samospasitelná. Jezdí se podle barvy vody a velmi - velmi pomalu, doslova „dead slow" ! Tmavomodrá - hloubka, dobré. Tyrkysová - pozor dno stoupá, barva dále bledne a přechází do světle zelené - mělčina s písečným dnem. Náhle voda ztmavne až do hněda - tam už číhá vražedný korál. Vřele doporučuji polarizační brýle - ty od Polaroidu jsou pořád nejlepší. V nejistotě vytáhněte na bocmance pozorovatele někam na spodní saling, odtud uvidí daleko více než z paluby.

Z Unionu na St. Vincent

Další ostrov - Canouan - nestojí za zastávku. Zato Bequia - Admiralty Bay - je příjemné kotviště, i když často přeplněné. Dno občas špatně drží a tak raději dvě kotvy abyste si mohli večerní výlet na břeh v klidu užít. „My friendi" nabízejí k pronájmu bóji - není to levné, asi 10 USD, za ten klid to ale stojí. Krátkou zastávku na Petit Nevis si nenechte ujít. Okouzlí vás svou ničím neporušenou přírodní scenerií. Na jeho severozápadním okraji, stejně jako na West Cay (jihozápadní výběžek Bequie) jsou exkluzívní potápěčské lokality. Jen pozor na často se vyskytující silné proudy. Z Bequie na sever je jen skok do Kingstownu na St. Vincentu. Návštěva tohoto města je rozhodně zajímavá. Je výhodnější zakotvit asi půldruhé míle na jihovýchod u Young Island Cut ( opět pronajatá bóje) a do města dojet cenově velmi přijatelným taxíkem, který vám zavolají na bráně, nebo linkovými taxi - mikrobusy za 2 EC. Navíc se vyhnete celním formalitám. Kdo je sportovně založen, může si dohodnout s taxikářem celodenní výlet po ostrově spojený s výstupem po stezkách pralesem až na vrchol a do kráteru sopky Soufriére (pěšky asi 4 hodiny). Je to další neopakovatelný zážitek. Někdy to děláme tak, že sportovce pošleme na výlet přes kopec a večer se s nimi sejdeme ve Wallilabou nebo lépe Cumberland Bay na severozápadě ostrova kam dorazí u konce svých sil ale šťastní. Je to celodenní výlet ale stojí to zato.

Cestou na sever po závětrné straně St. Vincentu je řada romantických zátok na chvilkové zakotvení i na celonoční zakotvení v klidnějším počasí mimo civilizaci. Bezpečné kotviště je až ve Wallilabou. Na obou okrajích vjezdu do zátoky jsou opět dokonalé potápěčské terény, stejně jako o něco jižněji u skaliska zvaného Bottle and Glass. Dobrou identifikační pomůckou je nápadný stožár vysílačky na skále nad jižním okrajem vjezdu. Pozor, podobný je 5 mil dále na sever nad Chateaubellair. Stinnou stránkou tohoto jinak roztomilého přístavu jsou opravdu zdejší vrcholně otravní domorodci. Ostatně obecně - nikde v celém Karibe od nikoho ze člunu nic nekupujte, proděláte kalhoty. Na břehu Vás zaujmou zbytky kulis karibského městečka ze známého filmu Piráti z Karibiku, podle mne dost nevkusného - ale jak je komu libo - které tu zůstaly. V kulisách je také skryt sympatický bar specializovaný na jachtaře. Na severní straně zátoky je menší ale těžce zážitkový bar, kde jsou naši a slovenští a polští jachtaři zavedení. Od 17 do 21 hod. úřaduje immigration a customs officer v jedné osobě. V místním „diving centru" vám ochotně naplní vaše bomby. Již od Bequie si ale dávejte pozor na své věci. Nenechávejte nic v kajutách v dosahu otevřených okének. Na noc vždy z vody se člunem a zamknout motor. Na břehu vždy používejte na člunek lanko se zámkem. Nikdo vás nepřepadne ale ukradnou co se dá. O pár mil dále na sever doplujete do stále více oblíbené Cumberland bay. Zde postavil Francouz svou pirátskou restauraci a rázem přetáhnul klientelu jak od místních černošských „restauratérů“, tak z Wallilabou. Prostředí i kuchyni lze jen doporučit a atmosféra je vynikající. Občas tam hrává český jazzman, který si přivydělává na život na své lodi.

Plavba dále podél závětrného pobřeží St. Vincentu skrývá jedno z nejzáludnějších míst celé oblasti. Poplujete na motor ve větrném stínu ostrova. Doporučuje se co nejdéle vydržet těsně kopírovat pobřeží až ke skále De Volet Point. Tam připravit plachty zrefované na druhý nebo třetí reef. Již od Chateaubellair se začínají objevovat náhlé spády katabatického větru z výšin sopky Soufriére (další z mnoha „Soufriérů" a „Pitonů" na ostrovech). Jak vystrčíte nos do kanálu St. Vincent, chopí se vás navíc silný západní proud, jak se Rovníkový proud tlačí mezi ostrovy z oceánu do Karibského moře. Očekávejte proto značně vzduté moře a náhlé poryvy větru až do 40 - 50kn a stoupání ostře proti větru. Potrvá to asi tak 3 - 4 nm od pobřeží, pak se vrátí standardní pasát.

Návrat

Zbývá jen zvolit kotviště na St. Lucii pro poslední noc. Může to Být Rodney Bay na severu nebo Marigot Bay uprostřed. Oboje místa jsou na můj vkus příliš frekventovaná, proto zůstávám raději v Soufriére bay, ale na druhé, severní straně v tichém osamělém kotvišti před restaurantem The Hummingbirds´s . Kotvení je tady všude zakázáno ale je tu dostatek vázacích bójí s dlouhým lanem na nejbližší palmu. Podél celé severní strany zátoky jsou skvělé potápěčské terény, které vrcholí na Gd.Caille Point. Lze tam jak šnorchlovat na reefu, tak jít do 40 m hloubky, kde je fantastický terén mezi lávovými balvany, které tam napadaly při některém z výbuchů sopky. Opět pozor na proud. Samozřejmě, že je na ostrovech mnoho dalších lokalit, toto je jen návod na první návštěvu. Bude jen málo těch, kteří nebudou snít o návratu. Dá se tam toulat celý život. Mnozí to tak dělají. Obvyklý charterový itinerář na dva týdny je daleko skromnější. Ale když už jsme tady, stojí zato si trochu zaplachtit.

- Závětrné ostrovy -

Severní část Malých Antil je pro někoho možná méně jachtařsky atraktivní, takže s výjimkou Antiguy, St.Marteenu a Guadeloupe není tolik frekventovaná. Nepočítám samozřejmě Virgin Islands, přeplněné Američany.

Meteorologické podmínky

Meteorologické podmínky na Závětrných ostrovech se liší od jižnějších Návětrných slabším vlivem pasátních větrů - trade winds. Pasát tu nevane takovou silou ani tak pravidelně. Počasí tudíž není tak spolehlivé jako dále na jihu. V letním období od května do října prší podstatně vydatněji a tehdy se kotviště a moře téměř zcela vyprázdní. Pro celou plavbu s výjimkou Martiniku platí nepsané pravidlo, že oceánská východní strana ostrovů je půvabná ale neskýtá žádné útočiště. Proto mějte vždy v létě informace o počasí a promyšleno, kam se schovat, kdyby se něco chystalo.
1212
karneval na Tobagu (vždy 6 týdnů před Velikonocemi)

Trasa

Při plánování trasy na sever počítejte s tím, že vítr se může stočit více k východu a budete mít při návratu problém se stoupáním. Za dva týdny se z Martiniku dá dojet až na St. Martin a zpět, je to už ale trochu regata. Je třeba vložit na překonání větších vzdáleností párkrát noční plavbu. Počítejte s problémem s naftou a vodou, spolehlivě ji dostanete jen na Guadeloupe, Antigui, St. Martinu a St. Bartholomeu. Celkem pohodlná trasa na dva týdny je Martinik, Dominika, Les Saints, Guadeloupe, Antigua, Barbuda, St. Kitt, Navis a zpět. Vášnivější jachtaři mohou doplnit ještě Sabu a St. Eustach. Návštěvu St. Marteenu považuji za zbytečnou, pokud někoho nezláká bezcelní zóna.

Martinik

První den krásně dorazíte podél západního pobřeží do St.Piere na severozápadním cípu Martinique. Je to malebné město, s velmi smutnou minulostí. Těžce se vzpamatovávalo z katastrofy 8. května 1902, kdy bylo zcela během několika vteřin zcela zničeno výbuchem sopky. Přežili jen dva muži, jeden, co ve sklepě právě čepoval víno a druhý, který v podzemním vězení očekával trest (v poslední době se ale spekuluje, že to byl spíš rabující darebák, který byl přistižen a vymyslel si tuhle pohádku). Několik minut po osmé ráno se hořící sopečné plyny vyvalily z kráteru a v několika vteřinách spálila gigantická ohnivá koule na prach dvacet tisíc lidí, jejich domy a všechny lodě na rejdě. Ještě dnes vidíme ohořelé zdi a skaliska a pod námi na dvě moře leží tucet vraků obchodních lodí. Tato katastrofa zásadně ovlivnila demografické složení obyvatelstva na ostrově, protože v hlavním městě bydlela bílá elita, která celá v okamžiku vyhynula… Z ostrova také pocházely hned dvě milenky a jedna manželka francouzských panovníků.

Na zpáteční cestě je zajímavé navštívit východní pobřeží Martiniku. Znamená to ovládnout už navigaci v korálových polích, do kterých se má vplouvat vždy kolem poledne a řídit se nejlépe vlastním zrakem. Tak ještě jednou: polarizační brýle jsou výraznou výhodou. Plujeme pomalu, na motor a sledujeme barvu vody. Tmavomodrá je bezpečí, světlejší ještě jde, zelenavá - pozor a hnědá - je zle! Nestydíme se vytáhnout „očko" k prvnímu sálingu a nechat se dirigovat. Bójky jsou umístěné řídce a je třeba, aby skipper navigoval, sledoval dalekohledem bóje, plotoval trasu na mapě, dával pozor na barvu vody a kormidlo předal spolehlivému kormidelníkovi, kterému dává přesné pokyny jako na velké lodi. Odměnou jsou kouzelné scenerie a liduprázdné zátoky, protože se amatéři plavby v korálech bojí. Však také mapy v těchto místech vypadají jako plesnivé - od vyznačených útesů. Pozor - na jihovýchodě Martiniku je koncentrace rybářských plovatek zvláště vysoká.

Další plavbu už je třeba vybrat podle nálady posádky. Pokud je to parta romantiků, rychle bych uháněl na sever, doplnil zásoby na Antigue a rychle na Barbudu. Pokud má někdo raději ruch a společnost, pak je tu Guadeloupe, kdo má rád „lepší" jachtařskou společnost, zdrží se na ostrově Antigua.

Dominica

Dominica je zajímavější svým vnitrozemím než jako jachtařský terén. Určitě si nechejte jeden celý den na výlet taxíkem po tomto ostrově s návštěvou deštných pralesů, vodopádů a zoologické zahrady, s plavbou na pramici po říčce Indian River v houštině tropické vegetace až k bambusovému baru na konci. Zdejší vyhlášený koktejl „Dynamite" obvykle determinuje další stav posádky na několik dnů. Cena celodenního výletu je cca 2O USD za osobu. Stojí to za to! Bohužel v poslední době se naučily sem zajíždět velké výletní lodě, které na dříve pustá místa vychrlí stovky amerických turistů se všemi k tomu patřícími průvodními jevy. Samozřejmě, že místní z toho mají obživu, ale našinec se musí domluvit s řidičem, ať ho zaveze na nějaké odlehlejší místo.

Na jihu u hlavního města Roseau se uvážete na bóji a můžete využívat i služeb přilehlého hotelu jako je bazén, sprchy a restaurace. Konkurují si tu dvě firmy water taxi spojené s pozemní taxislužbou a obě jsou použitelné. Vlastní také své bóje. Odbava je na severním okraji města v obchodním přístavu. V Portsmouth na severu se dříve mimořádně dotěrný „uvítací výbor“ člunařů umoudřil a licencovaní water taxi se o vás slušně postarají. Doporučuji služby velmi solidního Alberta. Ve vyhlášené hospodě u Big Papa možná potkáte naturalizovaného Martina Štikara, který už je tam doma víc jak v Čechách. Na Dominice také pozor na potápění s vlastními bombami. Chtějí tu speciální povolení a pokuty jsou drastické.

Guadeloupe

Toto středisko francouzského zámořského departmentu Antilles je sice zdánlivě civilizované a turisticky velmi frekventované, nicméně jeho návštěva vám dovolí najít nejen dokonalou infrastrukturu, perfektní restaurace, ale také poměrně málo navštěvovaná místa a úchvatné přírodní scenerie. Zvláštní atrakcí je projížďka mangrovníkovým kanálem, který odděluje obě části ostrova - Reviére Salée. Mosty na jižním vjezdu se otevírají jen jednou denně ještě za tmy brzy nad ránem. Na severu tento průliv ústí do rozlehlé zátoky plné korálových útesů, mezi kterými není snadno prokličkovat. Dá se zde ovšem na několika místech zakotvit a vychutnat krásu podmořského života. V hlavním městě Point a Pitre je naprosto dokonalá marina, která skýtá vše, co k tomuto pojmu patří. Milovníci potápění si mohou objednat ponor v nekonečné řadě diving center.

Po cestě na nebo z Guadeloupe můžeme udělat jednu noční zastávku na atraktivní skupině ostrůvků Les Saints, vzdálených několik mil od jižního cípu ostrova.

St.Kitt a Navis - Montserrat

Sever St.Kittu je jedna velká rafinerie a překladiště ropy. Na jihu se dá přenocovat v klidné zátoce ale to je tak všechno. Na Navisu se dá postát u pláže asi uprostřed ostrova, ale ani tady nic mimořádného nenajdete, navíc nás tam jednou málem sežrali komáři. Hlavní města obou ostrovů jsou jako všude jinde stejná a jejich kotviště nikterak klidná. Montserrat je snad na severu částečně přístupný, zdejší sopka je však stále činná a ještě na jaře 2004 nás obdařila mohutným oblakem prachu a popela.

Antigua

Toto snad nejoblíbenější centrum jachtařů v této oblasti skýtá vše, co si můžeme přát. Jsou zde jak krásné, poměrně opuštěné zátoky s klidnými kotvišti, tak nejméně tři plně vybavené mariny. Antigua představuje jakési společenské centrum jachtařů, protože se zde více než charterové lodě sjíždějí jachtaři, kteří sem připluli se svými vlastními jachtami přes oceán a pokračují odtud dále na západ a nebo naopak na jaře odsud vyrážejí zpět do Evropy. Pořádá se zde řada významných regat, např. vždy poslední týden v dubnu světoznámý týden historických lodí. Je zde zcela klidno a bezpečno a poněkud otravní domorodci z chudších částí souostroví jsou zde neznámým pojmem. Antiguu můžeme obeplouvat celý týden a budeme mít stále co obdivovat. V English Harbour na jihu ostrova najdeme nejen bezpečné kotviště, ale také zrekonstruovanou britskou námořní základnu z 18. stol., kde byl kdysi posádkou sám Lord Nelson. Občas zlobili s vízy, ale vždy se dali umluvit. Je třeba předem vznést dotaz na MZV v Praze.

Barbuda

Tato perla Karibského moře se od ostatních sopečných ostrovů liší. Je to korálový ostrov desítky mil ztracený v oceánu mimo řadu ostatních antilských ostrovů sopečného původu a také stranou všech přirozených jachtařských tras. Je obklopen složitými, nedostatečně zmapovanými korálovými útesy, které vyžadují velmi precizní navigaci a přesto se občas neobejdete bez pozorovatele na bocmance na stěžni. Je proto jachtaři zřídka navštěvován a romantickým samotářům poskytuje kouzlo kotvení na zcela pustém pobřeží s nekonečným výběrem možností pro potápění. Na severu ostrova jsou rozsáhlé kolonie vzácných mořských ptáků a na liduprázdném břehu se prohánějí divocí osli a další zvířata. Stinnou stránkou je praktická nemožnost jakkoliv zde doplnit zásoby potravin, vody a ledu. Jediná větší osada je z lodě téměř nedostupná a navíc velmi chudobně zásobená. Na celém ostrově žije ani ne dva tisíce lidí, všechno potomků otroků bývalého zdejšího pána. Na západním pobřeží pozor na dva luxusní klubové hotely, skryté mezi palmami. Z pláže před prvním nás bez diskuze okamžitě vyhodili, jen jsme se dotkli břehu, ve druhém nám byli ochotni dát něčeho v baru napít - pozor (!) za 20 USD za drink. Večeře měla stát více jak stovku na osobu.

Nakonec to vše máme za sebou, vrátili jsme loď a máme celý den čas. Nejlépe proto je půjčit si auto, které odevzdáme na letišti. Stojí to asi tolik jako taxík, ale mám to na celý den. Letadlo letí až večer ale odbavit se můžeme už od 10 hodin ráno. Využijte volného času k návštěvě hlavního města Fort de France. Dáte tedy zavazadla „check in" a hurá do města. Doporučuji některé z vyhlášených restaurací na nábřeží u starého přístavu. Nebo můžete zajet na pláž či do vnitrozemí ostrova, kde na severu ještě stále bují deštný prales, nebo navštivte poloostrov Caravelle na východním pobřeží. Pokud letíte ve všední den, nezapomeňte využít bohaté nabídky exkurzí do některé z četných rumových destilerií s ochutnávkou! Pokud nic neprovedete, je ve Francii dovoleno mít za volantem až 0,5 promile, takže jemně může ochutnat i řidič. Bude to rozloučení s karibským světem, do kterého se vám bude chtít znovu a znovu vracet. A pak už jen přežít těch osm hodin v letadle a doma nenastydnout a nerozkašlat hned na letišti jak se poprvé nadýchnete mrazivého pražského vzduchu.