Charter plavby > JACHTAŘSKÝ PRŮVODCE > Pacifik >>>

Pacifik

vanuatu

Efate - ostrovy Vanuatu

Jachting v Polynésii v roce 2003

Francouzská Polynésie, dnes již Tahiti Nui - Velké Tahiti, zaujímá obrovské plochy jižního Pacifiku, větší než je Evropa. Sestává se z několika skupin ostrovů, které mají naprosto odlišný charakter. Nejblíže rovníku se nacházejí Markézy, považované mnohými za nejkrásnější z celé oblasti. Na jih od nich je obrovské korálové souostroví Tuamotu, které se rozprostírá na vzdálenostech téměř 800 Nm z jednoho konce na druhý. Odlehlost těchto vodních pustin ilustruje fakt, že jihovýchodní cíp tohoto soustroví byl nedávno ještě používán jako francouzská atomová střelnice. Dále na jihovýchod od nich leží Gambierovy ostrovy a nejjižněji z celé Polynésie jsou Australské ostrovy. A nakonec samozřejmě v centru ležící samotné Iles de la Société (Společenské ostrovy), rozdělené na Návětrné ostrovy (Iles du Vent -Tahiti a Moorea) a Závětrné ostrovy (Iles Sous le Vent).

Společenské ostrovy

Poslední zmíněná skupina představuje nejnavštěvovanější a nejpopulárnější část celého archipelágu a zároveň jedinou oblast, kde se provozuje charterová plavba. Prakticky všechny charterové společnosti mají základnu na ostrově Raiatea. Tento ostrov spolu s blízkými Tahaa, Huahine a nejznámějším Bora-Bora jsou standartním jachtařským revírem pro běžné návštěvníky. Jsou všechny na dohled od sebe, vzdáleny ne více jak 20 - 30 mil navzájem. Všechny čtyři mají velmi podobný charakter. Jedná se o vysoké sopečné ostrovy s erozí zformovaným profilem do bizardních tvarů, obklopené rozlehlou azurovou křišťálově čistou lagunou lemovanou téměř souvislým korálovým útesem. Do tohoto útesu je vždy několik vjezdů (passů). Vyjímkou je ostrov Bora-Bora do jehož laguny vede pass jediný, umělý. Byl vystřílen v korálech za druhé světové války při stavbě námořní a letecké základny.

Na ostrově Raiatea jsou základny charterových společností v marině Apooiti, což je jediná marina v našem smyslu slova na celém souostroví. Sídlí zde jako obvykle všudypřítomný luxusní Moorings a místní Tahiti Yacht Charter. Na druhé straně ostrova v zátoce Faaroa má svojí základnu společnost Sunsail/Stardust, ta má ale své lodě jen zakotveny, nebo na bójích. Poslední - VPM má základnu na ostrově Moorea. Odtud je jachting omezen jen na tento ostrov a na Tahiti, které z jachtařského hlediska není příliš atraktivní.

Počasí

Povětrnostní podmínky Společenských ostrovů nejsou tak příznivé, jak by člověk podle úchvatných reklamních fotografií očekával. Pokud chcete prožít to, co od Tichomořského ráje očekáváte, a mít alespoň částečnou jistotu ohledně počasí, musíte přijet mezi polovinou června a koncem září. Je to období zimy na jižní polokouli, kdy pasáty vanou poměrně pravidelně, a prší nejméně. Přesto poloha ostrovů, téměř na okraji pruhu pasátních větrů a skutečnost, že obecně pasáty v jižním Pacifiku nejsou tak přesně a spolehlivě definovány jako například na nám známém severním Atlantiku, musíte počítat s proměnlivými větry, na závětrné straně ostrovů s výraznými ranními a večerními brízami a i s možností delšího bezvětří. Každopádně na rozdíl od Karibského moře je období stabilního počasí podstatně kratší a panuje bohužel v době našeho léta, tedy v době kdy našinec nemá takovou motivaci sedět 26 hodin v letadle aby se dostal do tepla. Vrcholná sezóna je pochopitelně také oceněna příslušným tarifem u všech pronajímatelů. V době naší evropské zimy je cesta do Polynésie sázkou do loterie. Společenské ostrovy sice nejsou typickou cyklónovou oblastí, nicméně v posledních letech se zde několikrát tropické bouře a dokonce i cyklóny objevily, v některých sezónách (1982 - 83) jich přišlo několik po sobě. I bez cyklonů je tu v tomto období v průměru až dvacet pět deštivých dnů v měsíci. Někdy se může stát, že budete uvězněni ve své lodi nepřetržitým deštěm, trvajícím i několik dnů. Po takovém tropickém lijáku se říčky vtékající do lagun vylijí z břehů a přinesou tolik zeminy, že změní tento potápěčský ráj v jezero plně bahna. Zvláště náchylný je k tomu právě svojí lagunou proslulý ostrov Bora-Bora, vzhledem k tomu, že do jeho laguny vede již zmíněný jeden jediný pass a obměna vodou z oceánu je tak velmi omezena. Stejný handicap má tato laguna také v případě pro korály zhoubného přehřátí vody když udeří El Niňo.

Charterový jachting a turistika

Jachtařské podmínky zde proto nejsou tak báječné jako v Karibském moři - Malých Antilách. Pohodlnější návštěvníci v podstatě objíždějí laguny jednotlivých ostrovů a využívají mnoha romantických kotvišť ať už v opuštěných zátokách, nebo na vnitřním okraji korálové bariery a vyžívají se v nekonečném bohatství podmořského života uvnitř lagun. Občas dokonce zavolají VHF na základny Moorings, aby jim přivezli čerstvý chléb, což je služba, která jim kupodivu nepřijde nijak zvláštní. Ostatní se pohybují mezi již zmíněnými čtyřmi ostrovy. Mimo center všech ostrovů není jednoduché najít otevřenou restauraci nemluvě o cenách, které jsou opravdu zdá se suverénně nejdražší na celém světě. Na druhé straně,ačkoli by člověk očekával pravý opak, ostrovy nejsou zaplaveny nevkusnými turistickými zařízeními a kromě Bora-Bora působí téměř starobylým poklidným dojmem. Hotely, pokud nějaké, jsou nenápadné , citlivě začleněné do lagun, vystavěné v tradičním polynéském stylu, dřevěné chatky na kůlech nad vodou. Cena - také 600 USD za jednu noc.

Nezapomenutelným zážitkem jsou vyjížďky na vypůjčených džípech do odlehlých koutů ve vnitrozemí ostrovů. Malebná údolí, čisťoučké řeky, vysoké skalní stěny ze kterých se řítí stametrové vodopády, nad nimi fantastické skalnaté štíty, deštný les a na mýtinách starobylá tajuplná kultovní místa, která pamatují lidské oběti a kanibalské orgie, fantastické sošky neznámých pralesních bůžků, takové je vnitrozemí. Proto takový charterový výlet na Tahiti je rozhodně spíše smíšenou turistikou než jenom jachtařskou atrakcí. Večer v opuštěné zátoce, kdy z okolního tropického háje k vám přicházejí tajemné zvuky a z nedaleké korálové bariéry duní a hřmí nepřetržitý mohutný oceánský příboj, je zážitkem, který vám umožní pochopit proč tolik námořníků a umělců ztratilo své srdce na těchto ostrovech navždy. Samozřejmě, že k tomu musíme připočítat pověstnou krásu tahitských žen -vahin. Zvěst o ní není ani v nejmenším nadnesená, alespoň v jejich mladším věku. Naopak představy o volné lásce už naopak dávno vzaly za své - něco způsobili misionáři a ten zbytek vyřídila poměrně vysoká životní úroveň místních obyvatel. Vylepšovat rodinný rozpočet tímto způsobem už tady nemá nikdo zapotřebí. Vrcholem turistické sezóny jsou oslavy francouzského státního svátku - 14. července - den dobytí Bastilly v Papeete. Politický podtext tohoto výročí už dávno upadl v zapomnění. Sjíždí se sem ale Polynésané ze všech koutů oceánu, aby v pestré a vášnivé atmosféře předvedli to vše, co jim jejich bohatá folklórní tradice zanechala v hudbě, tanci a zpěvu. Na tento neobyčejný zážitek se každoročně kromě obyčejných turistů sjíždějí jachty z celého Pacifiku. Další mimořádnou událostí jsou meziostrovní vrcholné sportovní kanoistické hry. Po čtyři dny se nejlepší závodníci ze všech ostrovů utkávají na moderních obdobách tradičních vahadlových člunů a to jak na sprintérských tratích tak i na maratónu mezi ostrovy až 30 mil dlouhém. Dvakrát se pokusili o úspěch vrcholoví světoví kanoisté na hladké vodě, olympijští vítězové z Evropy a vždy skončili hluboko v poli poražených.

Vzdálenější ostrovy

Tolik charterový jachting. Zcela jiná situace je pro ty, kteří mají vlastní lodě nebo trochu více času a peněz půjčit si loď na delší dobu. Popřípadě se dá dohodnout za příplatek jednosměrná plavba na některou z dalších skupin polynéského souostroví. Jachtařsky náročné jsou ostrovy Tuamotu. Jsou to klasické korálové atoly (nejznámější je Rangiroa), tak jak si je Evropan představuje. Tak nizoučké, že jsou vidět až když začínají nad hladinou vykukovat vrcholy nejvyšších palem, tedy na nejvýše tak na 5 až 6 mil. Řada z nich není přesně zmapována a jejich poloha se může lišit od mapy i o míli a více. Plavba mezi nimi může být záludná zvláště v noci. Ovšem od zavedení systému GPS je situace podstatně jednodušší. Průjezdy do lagun bývají někdy široké jen několik metrů. Je třeba pečlivě vybírat dobu podle přílivu a odlivu, protože v nepříznivou chvíli může v passu být až nezvladatelný proud. Ještě blíže k rovníku ležící Markézy jsou naopak hornaté sopečné ostrovy až snové krásy. Nemají korálové laguny a jejich korálové útesy jsou blízko jejich skalnatého pobřeží. Jsou pokryty bujnou vegetací a v jejich křivolakých zátokách najdete ty nejúchvatnější scenérie, jaké můžete v celé Polynésii uvidět. Jachet je zde vždy jen několik, ale vždycky jsou to ti správní mořští vlci na věčných toulkách po nekonečném Pacifiku. Jsou nesmírně přátelští a mezi nimi potkáte tu opravdovou atmosféru typickou pro lidi od moře. Správní centrum je na ostrově Nuku Hiva v zátoce Taiohae. Na sousedním ostrově Hiva Oa zapomněli navždy na civilizaci Paul Gauguin a Jacques Brel. Oba jsou pochováni na hřbitově v Atuoně. Tyto ostrovy jsou již spolehlivě v pasátní oblasti a mají podstatně stabilnější podnebí po většinu roku. Tropické deprese a otáčivé bouře jsou zde mimořádně vzácné, celoroční teplota je kolem 30 stupňů a srážky zdaleka ne tak časté jako na Společenských ostrovech. Je to asi to nejkrásnější místo na světě, jaké jsem kdy viděl. Cesta sem z Tuamotu trvá 4 - 5 dnů a z Tahiti kolem 1 týdne. Krása těchto ostrovů je vykoupena tím, že zde neexistují žádné mariny ani jiné vybavení pro jachtaře. Získat vodu lze prakticky jen tak, že si jí navozíte v kanistrech ze břehu a tankování nafty na většině menších ostrovů probíhá obdobně.

Mezi jednotlivými ostrovy funguje dokonalé letecké spojení a Air Polynesie se právem chlubí, že její síť pokrývá území větší než Evropa. Je proto velmi výhodné, aby se na charter domluvily dvě až tři posádky, které se někde po cestě vystřídají tak, aby se loď nemusela vracet na jedno a to samé místo.

Doprava do Polynésie letadlem z Evropy je opravdu zdlouhavá a buďte připraveni na přesedání v Paříži (naštěstí bez cestování na jiné letiště) a přestávku v Los Angeles, při které neopustíte transitní prostor, přesto na ni potřebujete americké vízum. Větší část této přestávky strávíte kontrolami a čekáním na ně. Po přistání v Papeete na vás čeká ještě další hodinový let na ostrov Raiatea na základnu. Většina společností je ovšem ochotna za příplatek loď přistavit nebo nechat odevzdat přímo na Papeete. Předem se smiřte s tím, že s angličtinou v Polynésii mnoho nepořídíte a alespoň pár francouzských slov je naprosto nezbytných. Polynésané jsou ale lidé neobyčejně přívětiví a snaží se vám pomoci jazykovou bariéru překonat. Ačkoli ostrovy jsou administrativně součástí Francie, mají vysoký stupeň autonomie. Projevuje se to mimo jiné tím, že zde neplatí Euro a prakticky nikde vám ho ani v přímé platbě nepřijmou, na rozdíl od amerického dolaru, se kterým, jako na celém světě, nikde neurazíte. Nesmí to být ovšem stodolarovka. V Polynésii, stejně jako na ostatních francouzských územích v Tichomoří, platí pacifický frank, 100 franků je zhruba za 1 USD. Je třeba dobře vybavit své peněženky a konta k platebním kartám, protože dráž už na světě snad není. Platební karty funguje naštěstí téměř všude. Zrovna ale na Nuku Hiva u pumpy je nebrali a Eura taky ne, zachránil na dolar. Nejlevnější jídlo v restauraci je kolem 15 USD, jedno malé pivo (nicméně velmi chutné Hinano), nebo kolu pořídíte od 5 USD výše. Láhev vína od 25 USD. Na druhé straně na Tahiti se najíte také skoro nejlépe na světě. Najdete tady klasické prvotřídní francouzské restauranty, malé hospůdky, stejně jako restaurace polynéské, italské pizerie, čínské, japonské, vietnamské i korejské, prostě vše co jen si můžete přát. Centrum Papeete se ale navečer zcela vylidní a téměř vše je zavřeno. Obchody na menších ostrovech jsou, tak jako za časů Gauguina v rukou Číňanů, kteří využívají svého monopolního postavení a ceny diktují opravdu bez ostychu. Možnosti zásobení na menších ostrovech mohou být velmi omezené a vše co potřebujete z náhradních dílů na svou loď se objednává z Papeete, větší věci dokonce až z Francie.

Navigace

Mapy se dají koupit také jen ve dvou obchodech v Papeete, často nebývají opraveny i několik let před prodejem, za to ty francouzské jsou zdaleka nejpřesnější a nejpodrobnější. Přesto v těsné blízkosti korálových útesů, mimo podrobně popsaných hlavních Společenských ostrovů, jsou hlavním navigačním prostředkem jsou vlastní oči. Chce to trochu praxe s plavbou v korálech. Někdy je nutné jednoho člověka poslat na bocmance na stěžeň a nechat si od něj ukazovat cestu. Nicméně volíte-li dobu kdy máte slunce nad hlavou je barva vody poměrně spolehlivým vodítkem a zvládnete to i od kormidla. Polarizační brýle jsou velkou pomocí. Tmavě modrá znamená hlubokou vodu, přechází-li do světle modrozelené, znamená to stoupající dno, ale písčité, zatímco nahnědlé zabarvení signalizuje korálový útes. A ty jak známo rostou z hloubky strmě až kolem 20 cm pod hladinu. A to je pro naši jachtu trochu málo. Kdo poprvé uvidí mohutnou stěnu vody, jak se s temným hukotem zalamuje ve výšce několika metrů nad korálovým útesem, dovede si představit , co se stane s jachtou, která se v takovém postavení ocitne. To už jde jenom o holý život.

Polynésie je daleko, pro nás doslova na konci světa. Je krásná, rozlehlá a rozmanitá, trochu jiná než v našich představách, ale přece lákavá pro všechny, kdo přečetli všechny ty krásné romantické knihy, co o ní byly napsány. Není to snadný ani laciný výlet, ale stojí za to! Pro mne to tentokrát bylo jen východisko na daleké cestě z Raiatéy, přes Papeete, Tuamotu, Markézy až do Panamy a dál do Karibského moře. Ale o tom až příště.