česky
english
по руски
polski
slovensky
Kapitánské zkoušky > PŘÍRUČKY > Tropické bouře
>>>
Tropické otáčivé bouře
TROPICKÉ OTÁČIVÉ BOUŘE
1 Co to jsou tropické otáčivé bouře
2 Co dělat na moři
3 Co dělat v blízkosti břehu
1 Co to jsou tropické otáčivé bouře
2 Co dělat na moři
3 Co dělat v blízkosti břehu
1 Tropické otáčivé bouře - Tropical Revolvering Storms (TRS)
jsou postrachem mořeplavců pokud lidská paměť sahá. Jsou opačnou stranou jinak báječného plachtění v pasátní oblasti, snad toho nejkrásnějšího, co lze z jachtingu na moři zažít. Jedná se o cyklonální systémy obrovského rozměru a intenzity. Tlak v centru těchto cyklon může být obdobný jako u níží mírného pásma. Jejich tlakový gradient je ale daleko strmější a jeho důsledkem jsou větry ničivé rychlosti a síly. V jejich centru je jasno ale extrémně vzedmuté moře, kolem oka pak vodní tříšť a hustý déšť redukují viditelnost na nulu. Vzhledem k strmému gradientu je plošný rozsah tropické cyklony vždy menší nežli cyklony mírných pásem. Její průměr se zvětšuje jak cyklona „stárne". Tropické otáčivé bouře vznikají v západních oblastech oceánů v zeměpisných šířkách zhruba mezi 7 až 20 stupni na obě strany od rovníku s určitými lokálními odchylkami. Jejich původ není dodnes zcela jednoznačně objasněn.
Výskyt těchto útvarů je relativně pravidelný a záznamy o nich se vedou po staletí. Samozřejmě, že zde existují vyjímky ze stálých pravidel. Právě v poslední době po generace stále spolehlivá pozorování ztrácejí svou spolehlivost.. Příkladem je velmi známý hurikán zvaný Lenny, který udeřil na východokaribskou oblast 18.11.1999 v době a ze směru, kdy po staletí žádný hurikán nebyl zaznamenán, Odette z prosince 2003 a zvláště ničivý Ivan, který zpustošil Grenadu 7.září 2004, ostrov, který nezažil hurikán již po celé generace - 49 let.
Tropické otáčivé bouře mají celou řadu lokálních názvů, podle toho, jak se v té které oblasti vžily. Indickém oceánu a Arabském moři jsou to cyklony, v jihovýchodní Asii tajfuny, na východním pobřeží Austrálie se tyto bouře nazývají Willy - willies a konečně v karibské oblasti a u východního pobřeží severní Ameriky hurricanes. Dříve bylo zvykem pojmenovávat tyto pohromy něžnými ženskými jmény podle abecedy vždy od začátku roku. Asi v připomínce podobných dvounohých pohrom také s kouzelnými jmény a úsměvy. V šedesátých létech jeden z nejničivějších hurikánů Karibské oblasti v historii dostal poetické jméno Flora. Později se ale rozčílily feministky a nyní se musí mužská a ženská jména povinně střídat.
Naše jachtaře bude asi nejvíce zajímat oblast karibská, kde je česká vlajka stále častěji k vidění. Zde začíná sezóna hurikánů tak na přelomu července a srpna. Teoreticky končívá zhruba kolem poloviny října. Některé oblasti jsou těmito ničivými bouřemi navštěvovány tak pravidelně a s takovými drtivými následky, že to podvazuje rozvoj ekonomik těchto ostrovů a vychovává v místním obyvatelstvu pocit, že nějaké pachtění se za úspěchem je zbytečné, když dříve nebo později jim vše zase nějaký hurikán opět zničí. Z Malých Antil na své typické trase hurikány dále navštěvují Kubu o další ostrovy Velkých Antil aby se nakonec tyto smrtelně nebezpečné gigantické víry vrhly do Mexického zálivu a nebo ještě častěji se stočily na severovýchod, podél jihovýchodního pobřeží Spojených Států. Tam někde zanikají nebo se dále pohybují jako tlaková níže mírného pásma. Svoji pouť pak mohou končit až na atlantickém pobřeží severozápadní Evropy jako bouře oblasti „westerlies".
Výskyt těchto útvarů je relativně pravidelný a záznamy o nich se vedou po staletí. Samozřejmě, že zde existují vyjímky ze stálých pravidel. Právě v poslední době po generace stále spolehlivá pozorování ztrácejí svou spolehlivost.. Příkladem je velmi známý hurikán zvaný Lenny, který udeřil na východokaribskou oblast 18.11.1999 v době a ze směru, kdy po staletí žádný hurikán nebyl zaznamenán, Odette z prosince 2003 a zvláště ničivý Ivan, který zpustošil Grenadu 7.září 2004, ostrov, který nezažil hurikán již po celé generace - 49 let.
Tropické otáčivé bouře mají celou řadu lokálních názvů, podle toho, jak se v té které oblasti vžily. Indickém oceánu a Arabském moři jsou to cyklony, v jihovýchodní Asii tajfuny, na východním pobřeží Austrálie se tyto bouře nazývají Willy - willies a konečně v karibské oblasti a u východního pobřeží severní Ameriky hurricanes. Dříve bylo zvykem pojmenovávat tyto pohromy něžnými ženskými jmény podle abecedy vždy od začátku roku. Asi v připomínce podobných dvounohých pohrom také s kouzelnými jmény a úsměvy. V šedesátých létech jeden z nejničivějších hurikánů Karibské oblasti v historii dostal poetické jméno Flora. Později se ale rozčílily feministky a nyní se musí mužská a ženská jména povinně střídat.
Naše jachtaře bude asi nejvíce zajímat oblast karibská, kde je česká vlajka stále častěji k vidění. Zde začíná sezóna hurikánů tak na přelomu července a srpna. Teoreticky končívá zhruba kolem poloviny října. Některé oblasti jsou těmito ničivými bouřemi navštěvovány tak pravidelně a s takovými drtivými následky, že to podvazuje rozvoj ekonomik těchto ostrovů a vychovává v místním obyvatelstvu pocit, že nějaké pachtění se za úspěchem je zbytečné, když dříve nebo později jim vše zase nějaký hurikán opět zničí. Z Malých Antil na své typické trase hurikány dále navštěvují Kubu o další ostrovy Velkých Antil aby se nakonec tyto smrtelně nebezpečné gigantické víry vrhly do Mexického zálivu a nebo ještě častěji se stočily na severovýchod, podél jihovýchodního pobřeží Spojených Států. Tam někde zanikají nebo se dále pohybují jako tlaková níže mírného pásma. Svoji pouť pak mohou končit až na atlantickém pobřeží severozápadní Evropy jako bouře oblasti „westerlies".
Když připlujete do přístavu Porthsmouth na severozápadě ostrova Dominica, vidíte tam slušnou sbírku vraků docela velkých námořních lodí řádově až několika tisíc BRT hozených na břeh málem až na hlavní ulici. Místní obyvatelé říkají: „ ano, tohleto byl Lenny, tady to byl Hugo, tady to byla Patricie" a nemyslí tím jména lodí ale hurikánů, které to mají na svědomí. Z toho si můžete učinit obrázek, jak ničivá může být taková bouře. Asi od 10 stupně severní šířky se hurikány vyskytují již zcela vyjímečně, např. na ostrově Grenada bouři síly hurikánu zaznamenali naposledy v roce1964. Naopak na sever od Martiniku je naprosto jisté, že se aspoň jedna nebo dvě za sezónu objeví a je pouze otázkou, jestli zasáhnou ostrov plnou silou, tzn. jestli bouře přejde přímo přes ostrov a nebo jestli ho zasáhnou pouze okrajem a následky nebudou tak hrozné. Ničivou sílu a nebezpečí, které představuje taková tropická otáčivá bouře i pro moderní námořní plavbu velkých lodí představuje příhoda z druhé světové války v Pacifiku z bitvy u ostrova Leyte v roce 1944. Jedna z operačních skupin amerického námořnictva složená z torpédoborců a eskortních letadlových lodí se dostala do oka tajfunu a ztráty způsobené touto bouří daleko přesáhly ztráty, které byly později způsobeny činností císařského japonského válečného námořnictva a letectva. Ve smršti je totiž ve vzduchu tolik vodní tříště že vzdušníky strojoven torpédoborců nasály vodu, jejich stroje se zastavily, štíhlé torpédoborce se stavěly příčně na vlny až se posléze zatopily a převrhly. Jedna z letadlových lodí utrpěla taková poškození, že její letová paluba byla utržena od trupu lodi a loď vypadala jako otevřená krabička od sardinek.
Pro plachetnice je mimořádně nebezpečný právě přechod oka otáčivé bouře ve kterém po určitou dobu nefouká žádný vítr a za to se v něm vzedme moře z různých směrů, takže dochází k ničivému stojatému vlnění s vlnami až do výšky 12 až 15m. Plachetnice je v té době neovladatelná, protože nefouká žádný vítr, který by dal lodi nějakou rychlost proti vodě. Obloha přímo v oku hurikánu je jasná, nastává krátké období, které se na pevnině dá nazvat obdobím relativního klidu, posléze udeří plnou silou opět vítr z druhé strany. Hluk způsobený bouří v plné síle bývá popisován jako takový, že osoby jsou pod jeho vlivem v šoku, nejsou schopny koordinovaně reagovat, natož se potom dorozumět. Není slyšet ani když na sebe křičí z úst do ucha z bezprostřední vzdálenosti.
Pro plachetnice je mimořádně nebezpečný právě přechod oka otáčivé bouře ve kterém po určitou dobu nefouká žádný vítr a za to se v něm vzedme moře z různých směrů, takže dochází k ničivému stojatému vlnění s vlnami až do výšky 12 až 15m. Plachetnice je v té době neovladatelná, protože nefouká žádný vítr, který by dal lodi nějakou rychlost proti vodě. Obloha přímo v oku hurikánu je jasná, nastává krátké období, které se na pevnině dá nazvat obdobím relativního klidu, posléze udeří plnou silou opět vítr z druhé strany. Hluk způsobený bouří v plné síle bývá popisován jako takový, že osoby jsou pod jeho vlivem v šoku, nejsou schopny koordinovaně reagovat, natož se potom dorozumět. Není slyšet ani když na sebe křičí z úst do ucha z bezprostřední vzdálenosti.
2 Co dělat na širém moři
Jako každé jiné barické útvary se vlivem Coriulisovy síly tyto bouře pochopitelně otáčejí na obou polokoulích opačně. Čili jako všechny tlakové níže na severní polokouli proti směru hodinových ručiček, na jižní polokouli po směru hodinových ručiček. Z toho také vyplývá, proč v oblastech blízkých rovníku nemohou tyto tropické otáčivé bouře vzniknout.
Pokud se na obrázku podíváme na cyklonu, můžeme si ji rozdělit na nebezpečnou a relativně bezpečnou polovinu a tyto ještě na kvadranty, přičemž nejnebezpečnějším kvadrantem je vždy kvadrant, který je vpředu směrem k pólu. Tento kvadrant je nebezpečný ze dvou důvodů. Jednak pro jachtu a obecně pro jakoukoli námořní loď je nejnebezpečnější se dostat do oka tropické cyklony a když si uvědomíme směr větru a pohyb cyklony, tak právě z tohoto předního polárního kvadrantu jsou lodě větrem a pohybem celé cyklony (asi 10 až 15 uzlů), vtahovány právě do toho nebezpečného oka. Speciálně se to týká plachetnic, pro které je v tomto případě mimořádně obtížné vystoupat proti větru a tomu oku se vyhnout. Čím je plachetnice menší, tím je její schopnost přilehnout větru omezenější, tzn. že stačí méně silný vítr, aby již plachetnice nebyla schopna proti němu stoupat). Za druhé je přední polární sektor ještě více nebezpečný tím, že se zde sčítají rychlost rotujících vzduchových mas s rychlostí pohybu celé cyklony.
Nyní k tomu, jak na širém moři rozpoznáme symptomy blížící se bouře. Pochopitelně v dnešní době naším hlavním informačním zdrojem bude weatherfax, Navtex, popřípadě aspoň řádně sledovaná předpověď počasí. Ale přesto - technika může selhat a nakonec vždycky zbude jen člověk, který musí vyhodnotit všechny dostupné informace a podle toho se zachovat. Proto je na moři naprostou samozřejmostí monitorování tlaku vzduchu, minimálně každé 2 hodiny. V dnešní době digitálních barografů není nutné diskutovat o této investici která rozhodně není tak nedostupná. Kromě tlaku vzduchu sledujeme směny směru větru a příp. na oceánu mrtvou vlnu, tzn. směr a výšku odkud přichází. Pokud se týče tlaku vzduchu existuje ještě veličina, která se nazývá δPP, abych odcitoval nauku mého prvního kapitána na velké námořní lodi kpt. Rusňáka. Je to „rozdíl mezi aktuálním tlakem vzduchu a tlakem tabulkovým, typickým pro danou oblast v daném období". Také mrtvá vlna může signalizovat nebezpečí i stovky mil od centra bouře. Důležitým pro nás je průběh změn tlaku vzduchu, protože z toho můžeme usoudit právě v jakém kvadrantu se nacházíme. Další známkou je postupná změna směru a síly větru. Jestliže se nacházíme v karibské oblasti v nepříznivém období, je vždycky velmi nebezpečným znamením , jestliže najednou místo klasického NNE pasátu začne foukat z karibské strany. Na nebi pozorujeme obdobné útvary jako u cyklón mírného pásma, tedy cirry, často s jasnými pruhy směrem od středu cyklony. Později následují těžká oblaka typu stratus.
Je výhodné zakreslit si typickou trasu cyklony, do ní příslušné 4 kvadranty, směr větru v cykloně a tak zjistíme v jakém vztahu k tropické bouři a její cestě se nacházíme. Jakmile pozorujeme pokles tlaku vzduchu, začneme tím, že zastavíme loď. Po dalších několik hodin pečlivě sledujeme každou hodinu změny tlaku vzduchu a směru větru. Přibližný náměr na očekávané oko bouře zjistíme podle Buy Ballotova pravidla. Úhel mezi směrem větru a náměrem na střed se mění se vzdáleností od tohoto centra. Činí asi 90 stupňů v blízkosti a 110 stupňů ve vzdálenosti 200 mil. Příznaky toho, v jakém kvadrantu se nacházíme jsou následující (vše platí pro severní hemisféru):
Kvadrant A - nebezpečný - barometr klesá a vítr se stáčí ve směru hodinových ručiček. Únikový manévr - jak jen to jde ostře proti větru z levoboku.
Kvadrant B - barometr také klesá ale vítr se stáčí proti směru ručiček. Manévr - ostře proti větru z pravoboku.
Kvadrant C - barometr stoupá vítr se stáčí po směru ručiček. Manévr - ostře proti větru z pravoboku.
Kvadrant D - bezpečný - barometr stoupá a vítr se stáčí proti hodinám - bouře už přešla.
Pokud loď stojí, směr větru se nemění a barometr klesá, loď je v přímém směru postupu centra bouře a okamžitě je třeba namířit směrem k rovníku.
Jaká bude naše další reakce na nastalou situaci? Samozřejmě, že učiníme obecně vše, jako vždy, jestliže očekáváme těžké počasí. Je to stejné jako kdekoli jinde na zemi. V odborných knihách psaných zkušenými mořeplavci jako první opatření, blíží-li se těžké počasí, se doporučuje uvařit do termosky dostatečnou zásobu horkého nápoje a polévky, protože potom už na něco takového nebude ani pomyšlení. No a potom samozřejmě všechna ostatní, tzn. za prvé řádně uzavřít všechny otvory i větrací otvory do lodi, udělat ve vnitř lodi tzv. „seeklaar", to jest pečlivě uložit a „umocovat" všechno, co se může uvolnit a začít po lodi pohybovat. Ono se stejně vždycky ještě něco najde, co se začne hýbat. Za další doplnit z kanystrů pokud možno po okraj palivovou nádrž. Připravíme si ty nejtěžší bouřkové plachty z materiálu o největší gramáži. Pokud je nemáme trvale, instalujeme bezpečnostní lano po obou stranách paluby od přídě po záď. Připravíme si bezpečnostní pásy, nepromokavé obleky a pokrývky hlavy a oblékneme posádku do plovacích vest. Sami si zvolíme vhodné oblečení pro příslušné teplotní podmínky. Zkontrolujeme a uvedeme do pohotovostní polohy všechny záchranné prostředky, tzn. především life-raft - samonafukovací záchranný vor (nevím, kdo přišel na nesmysl překládat to jako záchranný ostrůvek!). Připravíme ještě další dávku vody a potravin do tohoto voru, tak aby byly po ruce v případě nouze. Vše, co není nezbytně nutné, uklidíme z paluby a náležitě umocujeme. Uděláme si pořádek v lanech, uzavřeme přístup do lodi z kokpitu, uzavřeme všechny ventily ze stok a toalet. Další samozřejmostí je zafixovat svojí polohu, připravit si příslušné námořní mapy pro danou oblast a máme-li technickou možnost - ohlásit svojí polohu na vhodném místě, aby event. posléze bylo vidět, kde nás mají hledat. Pokud jsme to doteď neučinili, zainstalujeme radarový odražeč. Zkontrolujeme, jestli záchranné podkovy jsou spojkami dostatečně pevně a přitom v pohotovostním provedení uchyceny. Řádně si promyslíme taktiku, kterou jsme zvolili, opět - máme-li komu - oznámíme svůj úmysl, tzn. kterým směrem budeme plout a pak už nezbývá než se pomodlit.
Pokud se na obrázku podíváme na cyklonu, můžeme si ji rozdělit na nebezpečnou a relativně bezpečnou polovinu a tyto ještě na kvadranty, přičemž nejnebezpečnějším kvadrantem je vždy kvadrant, který je vpředu směrem k pólu. Tento kvadrant je nebezpečný ze dvou důvodů. Jednak pro jachtu a obecně pro jakoukoli námořní loď je nejnebezpečnější se dostat do oka tropické cyklony a když si uvědomíme směr větru a pohyb cyklony, tak právě z tohoto předního polárního kvadrantu jsou lodě větrem a pohybem celé cyklony (asi 10 až 15 uzlů), vtahovány právě do toho nebezpečného oka. Speciálně se to týká plachetnic, pro které je v tomto případě mimořádně obtížné vystoupat proti větru a tomu oku se vyhnout. Čím je plachetnice menší, tím je její schopnost přilehnout větru omezenější, tzn. že stačí méně silný vítr, aby již plachetnice nebyla schopna proti němu stoupat). Za druhé je přední polární sektor ještě více nebezpečný tím, že se zde sčítají rychlost rotujících vzduchových mas s rychlostí pohybu celé cyklony.
Nyní k tomu, jak na širém moři rozpoznáme symptomy blížící se bouře. Pochopitelně v dnešní době naším hlavním informačním zdrojem bude weatherfax, Navtex, popřípadě aspoň řádně sledovaná předpověď počasí. Ale přesto - technika může selhat a nakonec vždycky zbude jen člověk, který musí vyhodnotit všechny dostupné informace a podle toho se zachovat. Proto je na moři naprostou samozřejmostí monitorování tlaku vzduchu, minimálně každé 2 hodiny. V dnešní době digitálních barografů není nutné diskutovat o této investici která rozhodně není tak nedostupná. Kromě tlaku vzduchu sledujeme směny směru větru a příp. na oceánu mrtvou vlnu, tzn. směr a výšku odkud přichází. Pokud se týče tlaku vzduchu existuje ještě veličina, která se nazývá δPP, abych odcitoval nauku mého prvního kapitána na velké námořní lodi kpt. Rusňáka. Je to „rozdíl mezi aktuálním tlakem vzduchu a tlakem tabulkovým, typickým pro danou oblast v daném období". Také mrtvá vlna může signalizovat nebezpečí i stovky mil od centra bouře. Důležitým pro nás je průběh změn tlaku vzduchu, protože z toho můžeme usoudit právě v jakém kvadrantu se nacházíme. Další známkou je postupná změna směru a síly větru. Jestliže se nacházíme v karibské oblasti v nepříznivém období, je vždycky velmi nebezpečným znamením , jestliže najednou místo klasického NNE pasátu začne foukat z karibské strany. Na nebi pozorujeme obdobné útvary jako u cyklón mírného pásma, tedy cirry, často s jasnými pruhy směrem od středu cyklony. Později následují těžká oblaka typu stratus.
Je výhodné zakreslit si typickou trasu cyklony, do ní příslušné 4 kvadranty, směr větru v cykloně a tak zjistíme v jakém vztahu k tropické bouři a její cestě se nacházíme. Jakmile pozorujeme pokles tlaku vzduchu, začneme tím, že zastavíme loď. Po dalších několik hodin pečlivě sledujeme každou hodinu změny tlaku vzduchu a směru větru. Přibližný náměr na očekávané oko bouře zjistíme podle Buy Ballotova pravidla. Úhel mezi směrem větru a náměrem na střed se mění se vzdáleností od tohoto centra. Činí asi 90 stupňů v blízkosti a 110 stupňů ve vzdálenosti 200 mil. Příznaky toho, v jakém kvadrantu se nacházíme jsou následující (vše platí pro severní hemisféru):
Kvadrant A - nebezpečný - barometr klesá a vítr se stáčí ve směru hodinových ručiček. Únikový manévr - jak jen to jde ostře proti větru z levoboku.
Kvadrant B - barometr také klesá ale vítr se stáčí proti směru ručiček. Manévr - ostře proti větru z pravoboku.
Kvadrant C - barometr stoupá vítr se stáčí po směru ručiček. Manévr - ostře proti větru z pravoboku.
Kvadrant D - bezpečný - barometr stoupá a vítr se stáčí proti hodinám - bouře už přešla.
Pokud loď stojí, směr větru se nemění a barometr klesá, loď je v přímém směru postupu centra bouře a okamžitě je třeba namířit směrem k rovníku.
Jaká bude naše další reakce na nastalou situaci? Samozřejmě, že učiníme obecně vše, jako vždy, jestliže očekáváme těžké počasí. Je to stejné jako kdekoli jinde na zemi. V odborných knihách psaných zkušenými mořeplavci jako první opatření, blíží-li se těžké počasí, se doporučuje uvařit do termosky dostatečnou zásobu horkého nápoje a polévky, protože potom už na něco takového nebude ani pomyšlení. No a potom samozřejmě všechna ostatní, tzn. za prvé řádně uzavřít všechny otvory i větrací otvory do lodi, udělat ve vnitř lodi tzv. „seeklaar", to jest pečlivě uložit a „umocovat" všechno, co se může uvolnit a začít po lodi pohybovat. Ono se stejně vždycky ještě něco najde, co se začne hýbat. Za další doplnit z kanystrů pokud možno po okraj palivovou nádrž. Připravíme si ty nejtěžší bouřkové plachty z materiálu o největší gramáži. Pokud je nemáme trvale, instalujeme bezpečnostní lano po obou stranách paluby od přídě po záď. Připravíme si bezpečnostní pásy, nepromokavé obleky a pokrývky hlavy a oblékneme posádku do plovacích vest. Sami si zvolíme vhodné oblečení pro příslušné teplotní podmínky. Zkontrolujeme a uvedeme do pohotovostní polohy všechny záchranné prostředky, tzn. především life-raft - samonafukovací záchranný vor (nevím, kdo přišel na nesmysl překládat to jako záchranný ostrůvek!). Připravíme ještě další dávku vody a potravin do tohoto voru, tak aby byly po ruce v případě nouze. Vše, co není nezbytně nutné, uklidíme z paluby a náležitě umocujeme. Uděláme si pořádek v lanech, uzavřeme přístup do lodi z kokpitu, uzavřeme všechny ventily ze stok a toalet. Další samozřejmostí je zafixovat svojí polohu, připravit si příslušné námořní mapy pro danou oblast a máme-li technickou možnost - ohlásit svojí polohu na vhodném místě, aby event. posléze bylo vidět, kde nás mají hledat. Pokud jsme to doteď neučinili, zainstalujeme radarový odražeč. Zkontrolujeme, jestli záchranné podkovy jsou spojkami dostatečně pevně a přitom v pohotovostním provedení uchyceny. Řádně si promyslíme taktiku, kterou jsme zvolili, opět - máme-li komu - oznámíme svůj úmysl, tzn. kterým směrem budeme plout a pak už nezbývá než se pomodlit.
Z dlouhodobých statistik vyplývá, že vždy měly větší úspěch ty lodě, které se pokusily nějakým způsobem bouři čelit, než ty, které se rozhodly se nechat bouří unášet pomocí nějakých zařízení - plovoucích kotev apod. Ocitneme-li se v nebezpečném sektoru, nezbývá než se pokusit uniknout, protože necháme-li se unášet větrem dostaneme se přímo do oka cyklony. To, co se v příručkách maluje jako plovoucí kotva padáčková - nikde jsem neslyšel, že by vydrželo ve skutečné činnosti déle než 15 - 20 minut. Také řada dalších rad ,tradovaných po generace od jedné publikace ke druhé, jsou naprosté nesmysly.
Pokud se nám stane to neštěstí, že se nám nepodaří žádným způsobem uniknout a dostaneme se do oka, nezbývá než se pokusit nastartovat motor a manévrovat s lodí pomocí motoru. Vzhledem k menší spotřebě kyslíku při menším výkonu těchto motorů je možné , že se nám podaří udržet nějakou dobu motor v chodu. Motory na plachetnicích nejsou vybaveny automatickým regulátorem otáček, takže musíme velmi citlivě a rychle zasahovat plynovou pákou, jakmile se ocitne šroub z vody. Vzhledem k mimořádným v silám kormidelním zařízení je dobré mít připravenou nouzovou kormidelní páku. Když už musíte čelit takovéto tropické bouři - tak buď na širém moři nebo ještě lépe v bezpečném přístavu. Následky mohou být daleko nebezpečnější v případě, že jste sevřeni nebo omezeni v manévrování nějakým pobřežím, popř. zaskočeni na návětrném pobřeží nebo v zátoce na kotvě. Viděl jsem trosky takovýchto nešťastných jachet vyvržené až 200 m od pobřežní čáry.
3 Co dělat v blízkosti břehu ?
Pokud zpozorujete příznaky blížícího se hurikánu, je samozřejmě nejvýhodnější, máte li tu možnost uchýlit se do nějakého bezpečného útočiště. V Karibském moři se těmto kotvištím říká „hurricane holes" - hurikánové díry. Není jich mnoho, ale naštěstí jsou od sebe vzdáleny tak, že pokud se sleduje pečlivě předpověď počasí, lze jich téměř vždycky zavčas dosáhnout. Na jihu je to na Grenadě přístav St. George, za snad nejbezpečnější povazovaný Port Egmont, na Grenadinách Tyrrelbay na Carriacou, výše na Sv. Vincentu Blue Lagoon, na Sv.Lucii Marigot Bay a Rodney Bay, Le Marin na Martiniku, Riviére Salée na Guadaloupe atd. atd. Tam potom je samozřejmostí mít kvalitní kotevní zařízení tzn. dostatečně dlouhý a dimenzovaný kotevní řetěz, dostatečný počet kotev správné velikosti a typu, řádný kotevní vrátek a příslušné spojky. Konec konců, když přijdete na cizí loď, tak podle kotevního zařízení a sady bouřkových plachet poznáte, jestli se jedná o loď opravdového námořníka nebo nějakého amatéra. Přesto ani zdánlivě bezpečné a vyhlášené úkryty ještě nemusí být jisté. Také pravidlo, že pod 12 st. šířky je bezpečno už neplatí. IVAN, který zasáhl tak drasticky Grenadu po 49 létech zdánlivého klidu řádil i ve vyhlášených úkrytech jeko je právě Port Egmont a Carrenage v St. George. Ti co vyvázli bez větších škod - a ty se nevyhnuly ani lodím na suchu na stojanech - byli vyvázaní zádí mezi mangrovníky, všechny kotvy vpředu dobře usazené a 4 hodiny pomáhali motorem na plný chod vpřed.
Není náhodou, že ceny charterů v karibské oblasti v hurikánovém období jsou méně než třetinové proti těm, které jsou tzv. high season. Základní pravidlo na moři nám říká, že vždycky je lepší se na lodi jakémukoli nebezpečí včas vyhnout než s ním potom za každou cenu bojovat. Je to kus pravého námořnického umění umět posoudit situaci a ve správnou dobu se na příslušném místě pokusit nevyskytovat. Čím je kdo zkušenější námořník tím má před mořem větší úctu a snaží se zbytečně nepokoušet Pána, ale naopak se moři přizpůsobit. Přeji Vám všem, aby jste pokud možno tyto praktické rady nemuseli nikdy ve skutečnosti použít. Je to to nejlepší, co Vás v tropických vodách může potkat.
zpět
loděnice na jižním pobřeží Grenady po hurikánu IVAN
